Zeman neplácl rakouskou první dámu po zadku, ale ostudu udělal stejně
Zprvu jsem se vylekal, že prezident Miloš Zeman to na návštěvě ve Vídni přehnal se šnapsem a vyhlásil Rakousku válku, případně aspoň plácnul Margit Fischerovou po zadku. K ničemu takovému ale nedošlo.
Zeman jen zopakoval svůj názor na poválečný odsun sudetských Němců. Možná chtěl udělat radost té části české veřejnosti, která si jeho slova vykládá jako „pořádné češství“. Spíš je mu ale tento způsob komunikace politických postojů prostě vlastní. Tak či onak, zahrál opět na strunu jak svým fans, tak svým haters.
„Jak já se za něj stydím.“ „Kdo mu to žerete, smažte si mně.“ „Moje babička musela odejít s igelitkou a dosavadní dobří sousedé na ni plivali…“ „Primitivním buranům to samozřejmě imponuje!“ „Jeden za osmnáct a druhý bez dvou za dvacet (Zeman a Klaus).“ „Volím Karla!“
I takové dojemné projevy českých internetových uživatelů vyvolala prezidentova slova, konkrétně zmínka o tom, že za daných okolností bylo nucené vyhoštění sudetských Němců mírnější odplatou, než by byl například trest smrti. Není divu, že internetoví diskutéři bez bázně a hany jsou výrokem pobouřeni, sami by jistě z uvedených možností pro sebe raději volili kulku do hlavy, ti nejctnostnější by pak rovnou sepsali petici požadující ukřižování. Známe je. Ale vážně, je třeba věnovat pozornost tomu, co Zeman, slovní ekvilibrista, opravdu řekl a neřekl.
Ani nejzhrzenější volič Karla si snad nemyslí, že by Miloš Zeman byl netvor, který na chalupě masturbuje při sledování dokumentů o vyhánění nevinných lidí z domovů. On jen popsal tragickou dějinnou událost. Řekl, že zemřít je horší, než být ponížen a okraden. A také řekl, že si hluboce váží těch sudetských Němců, kteří v sobě našli odvahu se Hitlerovu režimu postavit. Tolik fakta.
Na zcela jiné úrovni se nachází otázka, zda je vhodné při příležitosti prezidentské návštěvy vůbec vytahovat takové nepříjemné téma. Mohu Zemanovo chování vnímat jako projev hulvátství, nevkusu, hlouposti, vypočítavosti, či naopak odvahy, názorové konzistence nebo třeba politické obratnosti. Jakákoliv vlastní interpretace je legitimní, mějme to prosím na paměti. Například u mě tato „událost“ ve Vídni žádné nové sympatie ani antipatie k postavě současného prezidenta ČR nevyvolala. Možná to souvisí s tím, že už mi několik lidí diagnostikovalo poruchu, kterou v jisté epizodě South Parku místní psychiatr nazývá „being a cynical asshole“. Vím, že Zemanovo vystupování je uhlazené asi jako dálnice D1 a že ten člověk dokáže volit slova, která zahřejí jako pulovr ze skelné vaty. Nepovažuji to však za nijak enormně podstatné. Do žebříčku deseti věcí, které mi na Zemanovi vadí nejvíce, by se to, že dělá ostudu, ani nekvalifikovalo. Má totiž na triku mnohem horší průšvihy. Ale o tom jindy.
Jednu věc však vášnivým diskutérům nelze upřít. Obnažují zajímavou auru, již sdílí prezident současný s minulým. Jsem přesvědčen, že kdyby Miloš Zeman nějakou kuriózní náhodou objevil lék na AIDS a rakovinu dohromady, jeho odpůrci by nepoděkovali a neuznali, že to se mu celkem povedlo. Jednou už prostě nemají Zemana/Klause rádi, tak si tento čistý vztah přeci nenechají kazit nějakými výkyvy. Jako bytostný libertarián mám dlouhou řadu výtek k Zemanově politice, ale střežím se nadávat bez rozmyslu plošně na všechno, co udělá. Devalvoval bych tím totiž svou kritiku věcí, které považuji za skutečně důležité. A že jich je.
