KAREL KŘIVAN: Stát si nemůže dovolit nakupovat ve výprodeji
Neuplyne den, aby se neobjevila informace o nákupu státu, obce, kraje, který je předražený. Málokdy se ale dozvíme o kolik a proč. Chápu, že Češi rádi nakupují ve slevách – ale zaslouží si to i náš stát?
Velký problém vidím v atmosféře, kdy obec (stát) má prý v první řadě kupovat co nejlevněji. A kdy každé rozhodnutí o nákupu čehokoliv je zpochybnitelné s tím, že expert XY by to zvládl pořídit lépe. Jenže moje zkušenost je, že málokdy bývá nejlevnější to nejkvalitnější. To platí ve službách i ve výrobcích. Když jsem si koupil něco výrazně levného, většinou mi to zkomplikovalo život a nakonec jsem to stejně napravoval něčím dražším. A konečný výsledek byl tedy brutálně neekonomický.
Pracuji dvacet let v reklamě. Když budu chtít, každou zakázku umím udělat levněji než konkurence. Minimálně to tak můžu prohlásit na kameru. To ale vůbec neznamená, že tu konkrétní práci umím udělat lépe než ten dražší. A to je, oč tu běží. Nevěříme politikům, že se budou rozhodovat správně. A tak je nutíme do zdánlivě snadno změřitelných rozhodnutí. A to nejjednodušší, kterému každý rozumí je: nakupujte to nejlevnější.
Politici by ale měli stát či obec nejen spravovat, ale i budovat. A to nejde s filozofií, že hlavním kritériem veřejného prostoru je cena. Lidé si volí politiky, aby rozhodovali. Neumožníme li jim, aby samostatně jednali podle svých nejlepších manažerských schopností, pak je zbytečné politiky volit a vraťme se k „vládě“ nevolených úředníků.
Představte si v dnešní době starostu, který prohlásí: „vybraná stavební firma je dražší, ale z mnoha důvodů jsem se rozhodl ji svěřit zakázku, protože jsem přesvědčen, že odvede kvalitnější práci než ostatní.“ Každý si hned představí malou domů – nicméně když budete opravovat doma koupelnu, malovat pokoj, zadáte zakázku řemeslníkovi s nejnižším rozpočtem nebo tomu, o kom jste přesvědčen, že odvede celkově nejlepší práci? Tzn. dodrží termíny, bude používat kvalitní materiál, nezmizí zítra z města a bude k dispozici na případné opravy, nebude chtít zálohu a tak dále.
Čeká nás nové definování státu. Co se za vybrané daně bude platit a co už ne. Co je lepší privatizovat, protože to soukromník udělá efektivněji. Jaké činnosti jsou ale pro chod státu nezbytné a měl by si je ponechat i za cenu menší efektivity. Chceme li, aby do politiky šli schopní lidé s ambicemi zlepšit veřejný prostor, nemůžeme současně po nich požadovat, aby pro obec nakupovali jen ve výprodeji.
Stát nemohou řídit lidé s mentalitou nákupčích nebo účetních. To by nestála nad Prahou katedrála a přes řeku by nevedl kamenný most. Ostatně, ten by bez těch soch stál také jistě méně.
