JIŘÍ X. DOLEŽAL: Anální libost sběratelství: Jak si zničit charakter
Jako každé jaro, i letos jsem si vzal v momentě, kdy se zima umoudřila a odešla, dovolenou. A celých čtrnáct dní jsem se věnoval svým sběratelským koníčkům. Když to nyní analyzuji, docházím k tomu, že se z dovolené vracím jako mnohem horší člověk.
Sběratelství, hromadění, patří ve Freudově terminologii mezi anální libosti. Libosti spojené se shromažďováním, vlastněním, zadržováním a držením. Libosti z druhé, anální fáze našeho psychosexuálního vývoje, kdy nás rodiče chválí za kontrolu svěračů - držení - a za defekaci na tom správném místě a najednou. Hromadění. Když se čtrnáct dnů této libosti věnuji intenzivně a na plný úvazek, najednou zjišťuji, že mi to fakt kazí charakter. Uvádím jen příkladem.
ZÁŠŤ: První den dovolené. Na lokalitě sedíme v jámě se sběratelem P. a lámeme skálu. Vtom přichází sběratel Z. s novou blondýnou a špatnou zprávou: Sběratel R. nalezl Selenopeltise, což je jeden z nejkrásnějších a nejvzácnějších ordovických trilobitů. Celýho, na jednom kameni, deset centimetrů. Jak to slyším, zapřisáhnu se, že si tím prostě nenechám zkazit dovolenou. Pak s oběma kolegy zkonstatujeme, že sběratel R. je blb a polokreten, proto má takový štěstí, a že Selenopeltis vlastně není až zas tak bůhvíco, a hlavně: on je R. tak blbej, že si ho určitě zničí - blbě ho nakonzervuje do vysokého lesku. A my tři (kteří jsme ten den fakt nenašli vůbec nic) se sběratelem R. už nepromluvíme.
HAMIŽNOST: Na zoraném poli, kam nás s kamarádem obětavě dovede místní průvodce, se válejí stovky a stovky malých jako pingpongový až tenisový míček kamenných květáčků či mozečků. Zkamenělé mořské houby. Je jich, odborným sběratelským termínem řečeno, po k**ot. Neváhám, a po půlhodině odcházím s dvěma plnými igelitkami. Kamarád je na tom podobně. Vracíme se k autu, já nakládám svých dvacet kilogramů hub, a přitom vysvětluji našemu nyní trochu zmatenému průvodci, že jsem v životě neprodal ani kámen, a darem dávám jen těm nejbližším přátelům. „Co s tím teda budete dělat?“ ukáže nechápavě na mé dvě igelitky narvané kamením. „Dám si to do krabic!“
ZÁVIST: Sedíme na další lokalitě, obří haldě vyvezené fosiliferní - na zkameněliny bohaté - černé břidlice, jako hejno klovajících slepic. Náhodně se tu sešlo pět sběratelů, a všichni ťukají jako o závod. Haldu brzy zlikvidují a trilobity je třeba vybrat. Je navezená náklaďáky a nemá žádnou stratigrafii, v každém kameni může něco být. Jeden okamžik sběratel J. zavýskne a vytáhne z kamene desku snad čtyřicet na čtyřicet centimetrů, a na ní dvě kompletní lilijice. Patnácticentimetrové i se stonkem. Sedíme na vrcholu haldy, asi metr nad ním všichni ostatní, J. si dál ryje ve své jámě, a my žertujeme. „Dáme mu po hubě, nebo ne?“ Je to legrace, ale přece jenom... Za dalších pět minut kopeme všichni čtyři kolem J., dva zprava a dva zleva, jestli tam nejsou ještě nějaký.
A konečně vyvrcholením mého sběratelstvím vyvolaného charakterového úpadku je skutečnost, že hanebně zneužívám článek k rozšíření svých sbírek. Zde je důkaz:
ZDĚDILI JSTE SBÍRKU FOSILIÍ, PŘÍRODNIN NEBO PREHISTORICKÝCH STŘEPŮ A NÁSTROJŮ A UVAŽUJETE O JEJÍM PRODEJI? NEVÁHEJTE MNE KONTAKTOVAT!!!
Takže kdybych měl sumarizovat: Pět let sběratelství mi zničilo charakter víc než třicet let na drogách. Proto věřím, že sběratelství jako činnost Evropská unie v nejbližší době s ohledem na zdravého ducha Evropanů a v jejich vlastním zájmu zakáže podobně jako kouření v hospodách.
