BOHUMIL DOLEŽAL: Smějí poslanci předbíhat?
Podle toho, co jsem si přečetl na serveru lidovky.cz, se dostalo poslancům a senátorům privilegia: pokud chtějí v těchto dnech shlédnout korunovační klenoty, nemusí stát ve frontě.
Vzpomněl jsem si při té příležitosti na anekdotu, která se u nás vyprávěla v období, na němž, jak se teď oficiálně ukazuje, nebylo všechno jen špatné. Přijede americký turista z Moskvy a kamarádi se ho ptají: viděl jsi Lenina? –Samozřejmě. -Neblázni, a tos vystál tu dlouhatánskou frontu před mausoleem? –Jakoupak frontu, dal jsem stráži dvacet dolarů a oni mi ho přinesli večer do hotelu na pokoj. Naši zákonodárci teď tedy získali trochu podobnou výsadu úřední cestou a zadarmo.
Nad privilegiem se rozvinula vášnivá diskuse, předem zatížená mohutným nábojem populismu: řada zvýsadněných je připravena se výsady zcela okázale vzdát, většinou ovšem tím způsobem, že si podívanou odřekne. Exprimátor Bém prohlásil otázku „využít nebo nevyužít“ za falešnou a prázdnou, a nelze popřít, že na tom něco je. Pokusme se přesto na falešnou a prázdnou otázku odpovědět.
Otázka se rozpadá do dvou podotázek. Otázka první: jaký smysl má prohlédnout si korunovační klenoty pro občany všeobecně a pro poslance zvlášť. Všeobecně to má stejný smysl jako prohlédnout si Karlštejn nebo krápníky v Macoše. Je pochopitelné, že o to lidi stojí. Navíc Karlštejn nebo Macocha je na svém místě stále, kdežto korunovační klenoty je možné uzřít jen zřídkakdy, což je staví do blízkosti takových jevů jako je např. zatmění slunce. Činí je to přitažlivějšími.
To samozřejmě není všechno: korunovační klenoty mají na rozdíl od krápníků jakýsi dějinně symbolický význam. Proto např. pan Schwarzenberg předpokládá, že se poslanci při spatření klenotů zamyslí a uvědomí si svou zodpovědnost vůči českému státu. Pan Paggio doufá ve „chvilku pokorného zamyšlení nad symbolem moci českých králů“. Zdá se tedy, že klenotům připisují podobnou kouzelnou sílu jako karlovarským zřídlům nebo jeskyni v Lourdech. To je, řekl bych, velmi nadsazené.
Druhá podotázka je, proč by poslanci a senátoři měli mít přednost před ostatními, a to jednak všeobecně, jednak zvlášť v této záležitosti. Všeobecně je to zjevné: voliči si poslance a senátory vybrali, aby za ně vyřizovali některé věci, s nimiž nemají sami čas ani chuť se zaobírat. Je logické, když jim k tomu taky poskytnou podmínky včetně toho, že v tom či onom, kde je to užitečné a nezbytné, budou jimi pověření mít přednost. Zároveň by pověření měli realisticky vzít v úvahu, že právě s dáváním přednosti mívají jejich voliči obrovité psychické problémy a zažívají v té souvislosti skutečná muka. Proto by měli využívat těch možností jen tam, kde je to opravdu nezbytné. V našem případě to zjevně nezbytné není (víra v duchovní obrodu zastupitele, kterou přivodí pohled na národní relikvii, je poněkud směšná), a proto je třeba se zrovna téhle výsady zříci – pokud možno bez zbytečných populistických řečí.
Více textů autora najdete v jeho politickém zápisníku Události na adrese bohumildolezal.cz.
