BOHUMIL PEČINKA: Česká policejní republika
Razie na Úřadu vlády, spojená se zatýkáním některých státních úředníků, bývalých poslanců a šéfa vojenské rozvědky, vyvolává řadu pochybností.
Šokující byl především způsob, jímž několik desítek (podle jiných informací stovek) policistů provedlo zatýkání ve stylu amerických bijáků. V té chvíli muselo každého napadnout jediné: zatčení tvoří velkou organizovanou skupinu, která rozkrádala státní majetek v řádu mnoha miliard korun. To se podle prvních informací nepotvrdilo. O žádnou kompaktní skupinu totiž nejde, což vyvolává pochybnosti, kde končí legitimní vyšetřování a začíná obyčejná provokace.
Proč v jedné skupině stojí lidé, kteří proti sobě v politice mnoho let bojují? Co spojuje skupinu kolem Petra Nečase, který od roku 2010 nejdříve skrytě a posléze i otevřeně bojoval s lobbyistickou partičkou kolem Petra Tluchoře (Fuksa, Šnajdr)? Vždyť ještě před třičtvrtě rokem na brněnském kongresu ODS to byl boj na život a na smrt? Navíc nešlo o zakázky, ale pojetí politiky. Znamená to, že to byla jen hra pro veřejnost? Nikoli, jen nezkušení (nebo příliš zkušení) státní zástupci a soudci zřejmě některé věci přeceňují, jiné zbytečně nafukují a vůbec splétají věci politické a trestněprávní. Tohle už udělali několikrát v minulosti.
Například, když soudce Šott ve zdůvodnění svého rozsudku ve věci Bárta řekl, že nabídka půjčky, spojená s výzvou nehlasovat v parlamentu pro zvyšování poslaneckých platů je korupce. Jindy se část státních zástupců zase vysvětlovala, že korupcí je samotné obsazování míst v dozorčích radách polostátních podniků. Tyhle věci se samozřejmě musí politicky kritizovat jako nestoudné, ale nikoli k nim přistupovat z hlediska trestního práva. V opačném případě politiku zrušme a ať nám vládnou úředníci nebo firmy typu Agrofertu.
Podle prvních informací ze zákulisí vyplývá, že celá akce je něčím zvláštním mezi legitimním vyšetřováním lidí, kteří měli sedět už dávno (lobbyisté Janoušek a Rittig), k nimž jsou přiřazeni ti, pro ně je dlouhodobě politika spíš jen byznysem (Tluchořovci) a jinými (lidé kolem Nečase), kteří s těmito lidmi střídavě bojovali nebo jen účelově taktizovali. Popřípadě je chtěli z politiky vytlačit více či méně drsnými metodami.
Jestli to tak alespoň přibližně je, pak se je opět nutné ptát: proč nebyli tito lidé vyzváni, aby podali normálně vysvětlení na policii? Proč ten monstrózní přepad Úřadu vlády, připomínající situaci těsně před převratem v některé jihoamerické zemi? A co to strašlivé mlčení policie a státních zástupců? To si myslí, že jde zbahnit premiéra České republiky a pak mlčet a selektivně pouštět informace policejním reportérům z různých novin? Sázím se o stovku, že do pár dnů pustí do novin odposlechy, které většinu lidí jsou schopni přesvědčit o tom, že i nevinný je pěkný darebák.
Tohle všechno má být nové pojetí práce oné slavné nastupující generace veřejných žalobců motající se kolem Unie státních zástupců, která si napsala nový zákon o státním zastupitelství, v němž si posiluje své pravomoci a který, mimochodem, prošel ve středu ve sněmovně v prvním čtení?
Suma sumárům: z celé akce příliš čouhá účelovost, na jejímž konci má být pád už tak oslabené vlády. Jak si jinak vysvětlit situaci, kdy k obrdarebákům, kteří už dávno měli nést důsledky svých aktivit (Janoušek, Rittig), přiřadíte vynikajícího státního úředníka Poula nebo vojenského hrdinu z Afghanistánu Páleníka a provedete to tak, že veřejnost si myslí, že ve skutečnosti je potírána jednolitá parta korupčníků. Tohle míchání hrušek s jablky mohlo mít jen jediný účel: snížit kredit premiéra Nečasem na minimum a pošoupnout situaci k předčasným volbám. Když nešlo přímo vystřelit na asketického Nečase, vzalo se to oklikou a veřejnosti se jako stafáž předhodila jména opovrhovaných kmotrů. Vstoupili jsme do další fáze naší polistopadové existence – české policejní republiky.
