PETR KOLÁŘ: Mirka na šachovnici. Aneb jak přechytračit Nečase s Kalouskem
Občanští demokraté konečně dostali rozum. Chytli se za nos, uvědomili si, že jsou jeden nepřijatelný, druhý ještě nepřijatelnější a tak s ohledem na nálady veřejnosti nominovali na post premiérky „čistou“ spasitelku Miroslavu Němcovou.
Především voličům a sympatizantům Občanské demokratické strany se to hezky poslouchá a nic na tom nemění ani fakt, že Miloš Zeman Němcovou do funkce s největší pravděpodobností nejmenuje.
Ve skutečnosti však ani události, které předsedkyni sněmovny vynesly na post kandidátky na premiérku takto idylické nebyly. Spíš šlo o mistrně zvládnutý taktický souboj mezi několika uchazeči o premiérský post v rámci ODS. V dalším gardu vedený i snahou části občanských demokratů nenechat si vnutit představu nepsaného šéfa TOP 09 Miroslava Kalouska. Hra, v níž sehrál klíčovou úlohu i bývalý prezident Václav Klaus, jenž se tak opět přiblížil možnému návratu do funkce čestného předsedy ODS a možného lídra strany ve volbách do Evropského parlamentu v příštím roce.
Po ohlášené rezignaci Petra Nečase po večerním jednání koaličních lídrů z předminulé neděle si na post kandidáta na premiéra dělali zálusk dvě úplně jiné tváře, než Němcová. První místopředseda ODS Martin Kuba, jehož pondělní výkonná rada ODS potvrdila jako stávajícího stranického šéfa. Proti němu však své ambice v stanout v čele příští vlády nijak netajil ministr dopravy a jeden z nejbližších Nečasových spolupracovníků Zbyněk Stanjura.
Kuba a Stanjura
Kuba měl podporu některých silných regionů v Česku, především pak plzeňského v čele s Jiřím Pospíšilem a jeho loutkářem Romanem Jurečkem. Sám Pospíšil se totiž z možnosti náhlého převzetí moci pro sebe „podělal“.
Stanjura, šéf ODS v Moravskoslezském kraji. Ten se tradičně opíral o Jihomoravský kraj ministra spravedlnosti Pavla Blažka, jenž se na čelo nedral kvůli svým problémům v Brně i nejednoznačné roli ministra spravedlnosti při celé zatýkací razii držel raději zpět. Především si však Zbyňka Stanjuru coby svého nástupce přál odcházející premiér Petr Nečas a jeho věrní v čele třeba se šéfem poslanců Markem Bendou z Prahy.
Úřadující šéf ODS Martin Kuba si v těch dnech věřil: pokud by se mu podařilo přesvědčit ODS, aby se za něj coby kandidáta na předsedu vlády postavila, zřejmě by přes počáteční odpor z TOP 09 dokázal po několika dnech třenic přesvědčit i stranu Miroslava Kalouska. Podle informací Reflexu měl totiž z Hradu signály, že by jeho jméno - na rozdíl od toho Stanjurova – mohlo být přijatelné i pro prezidenta Miloše Zemana.
Jenže vzdát se nehodlal ani Petr Nečas tlačící před sebou Stanjuru. Bylo totiž naprosto zjevné, že kdo se stane stranickým kandidátem na předsedu vlády, případně později premiérem, bude mít ohromný náskok na kongresu ODS, kde se bude volit Nečasův nástupce v křesle šéfa ODS.
Nečasova dohoda s Kalouskem
Velikou roli v celém procesu sehrál i sám Kalousek. Pro něj a jeho stranu byla totiž jednoznačně příjemnější představa, že bude premiérem Stanjura. Nepříliš výrazný a charismatický chlapík, jenž by byl ve vládě i v příští volební kampani zřejmě mnohem snazším soupeřem, než sice kmotrovskou image poznamenaný, ale politicky schopný a pracovitý Kuba. Miroslav Kalousek tak podle informací Reflexu uzavřel jednu z posledních politických dohod s Petrem Nečasem. Slíbil mu totiž, že jeho strana bude odmítat Kubu a preferovat Stanjuru.
V tu chvíli si Martin Kuba mohl spočítat, že i kdyby se do války se Stanjurou pustil a třeba i v rámci ODS zvítězil, bylo by to vítězství nejednoznačné. Občanští demokraté by se totiž mohli ještě více rozštípnout a s Nečasem domluvený Kalousek by ještě přikládal pod kotel. Nevíc se už začaly objevovat informace, že v policejních odposleších může figurovat jak Kuba, tak Stanjura.
Došlo tedy k úkroku stranou. Snahou přesvědčit ke kandidatuře na premiérku místopředsedkyni ODS a šéfku sněmovny Miroslavu Němcovou, s níž se do té doby nepočítalo. Němcová od Kuby nabídku dostala v úterý večer. Vzala si noc na přemýšlení a poradu s rodinou, ve středu ráno už sdělila, že tuto roli přijme.
Václav Klaus zasahuje
Němcová je nejen ve straně pokládána za úctyhodnou dámu s respektem. Navíc jako první z řad ODS vystoupila s jednoznačným odsouzením policejní razie a zatýkání. Na druhé straně byla v ODS vždy vnímána jako dáma, jež nikdy neuzavírala žádné dohody a do funkcí byla volena především pro svoji morální neposkvrněnost a „reprezentativnost“ navenek. Coby jakýsi ženský maskot, jenž nikomu nevadí a při vnitrostranických hrátkách také nikoho neohrožuje. Za dané situace proti její nominaci ale nemohl v rámci ODS říct nikdo ani popel.
Podstatný byl navíc i fakt, že se za toto řešení formou neoficiálních konzultací s Kubou i dalšími (údajně například s členem grémia a europoslancem Janem Zahradilem) postavil i Václav Klaus. Ten dal přitom už dříve najevo, že pokud by nové vedení ODS a vlády odpovídalo jeho představám, mohl by se vrátit do pozice čestného předsedy strany a stanout i v čele kandidátky strany ve volbách do europarlamentu.
Pro viditelně zaskočeného Kalouska bylo těžké nominaci Němcové shodit. Zvlášť, když se zamlouvala jeho předsedovi Karlu Schwarzenbergovi, který se výsledným efektem na veřejnost zabýval více, než plány na další politické hry. Kalousek tak sice vytáhl nepříliš zdařilý pokus o zpochybňování její nominace nutností dovolby předsedy sněmovny, ale to ODS snadno odrazila. Návrhem, ať si funkci klidně vezme topka.
Kalousek byl v tu chvíli přehrán svojí obvykle nejsilnější zbraní – politikařením. Je sice zjevné, že by si šéf státní kasy Němcovou při jakékoli debatě na ekonomická témata „namazal na chleba“, na druhé straně by se mu proti ní v rámci kampaně útočilo nepoměrně složitěji, než proti Kubovi, nebo Stanjurovi.
Z minima maximum. Škůdcem bude Zeman
Nominace Miroslavy Němcové grémiem občanských demokratů tedy byla jednoznačná. Stejně jako její pozdější přijetí ze strany vedení TOP 09. Vlastně už zbýval pouze prezident Miloš Zeman.
Koaliční lídři zřejmě dopředu tušili, že s jejím jménem v Lánech nepochodí. Na druhé straně: to by nemuseli ani s Kubou, nebo se Stanjurou. Jak se totiž zdá, má hradní pán úplně jiný plán na úřednický kabinet. Na druhé straně komplikovanou politickou partií, která vynesla do pozice kandidátky na premiérku Miroslavu Němcovou, především občanští demokraté na veřejnost alespoň symbolicky ukázali, že oni se aspoň částečně poučili a „dobrou vůli“ měli.
Za hlavního „škůdce“ teď bude pravicovými voliči (ale i řadou příznivců křídla Bohuslava Sobotky v ČSSD) vnímán jednoznačně Miloš Zeman.
