JIŘÍ X. DOLEŽAL: Facebook: Návrat k přirozenosti člověka

Anonymita člověka a nepřítomnost svědků prakticky všech jeho kroků obhajují bojovníci proti kamerám na veřejných prostranstvích a proti narušování soukromí Facebookem. Bývají to lidé vedení vlastními neurotickými motivy, kteří v tom oboru, kde se angažují, nemají žádné formální vzdělání, znalosti a praktickou žádnou znalost problému. Takže nechápou, že anonymita člověka a jeho soukromí ve veřejném a z velké části i privátním prostoru jsou zcela nepřirozené a vznikly až s průmyslovou revolucí v dělnických periferiích.

Člověk je sociální bytost a společnost se postupně strukturovala od tlupy přes rod až po kmen až po národ a stát. Sídlení bylo sice už po krátké době, pravděpodobně už na konci starší doby kamenné, v mladším paleolitu (areál Dolní Věstonice - Pavlov) rozděleno na dva odlišné typy: Typ vesnický (v počátcích pouze stanoviště - pravděpodobně pouze jeden rod cyklicky putující po několika stanovištích) a městský (v počátcích areály, kde příležitostně zřejmě sídlilo více rodů a setkávaly se tam, viz Věstonice). Už na počátku mladší doby doby kamenné, neolitu, vznikaly na středním Východě první plnocenná města - ale počet jejich obyvatel byl limitovaný a město těsné. V obou těchto typech sídlení od samého počátku jeden věděl o druhém skoro všechno. Vzájemně si viděli skutečně až do talíře. A to se nezměnilo až do počátku průmyslové revoluce a vzniku anonymních dělnických kolonií. A platí to na vesnici a maloměstě dodnes. Proto je tam vyšší sociální kontrola, kterou na rozdíl od bojovníků proti kamerám považuji za pozitivní věc.

Anonymitu velkoměsta zajistily až periferie desetitisíců dělníků v době nástupu páry. Vrcholu pak anonymita dosáhla v sídlištích na periferiích velkých měst. A stala se tak běžnou, že jsme ji přestali vnímat jako zásadně negativní a společnost ohrožující jev - anonymní jedinec má mnohem větší ochotu chovat se jako prase než jedinec v prostředí, které je schopné ho dohledat, v prostředí, kde je pod sociální kontrolou.

Teprve Facebook ten přirozený stav, kdy ve svém sociálním prostoru víme o všech všechno, obnovil. V dnešních městech je náš sociální prostor v podstatě stejný jako na vesnici. Řádově máme tak dvě tři stovky známých. Nebydlíme ovšem - na rozdíl od vesnice - blízko sebe, takže posledních dvě stě let ve městech lidé poněkud sociálně strádali. Nevěděli na rozdíl od vesnice o svých známých nic. Teprve Facebook umožnil, aby lidská společnost zase - kromě lidí úplně na spodním okraji společnosti, kteří nejsou na Facebooku a stejně na sociální kontrolu kašlou - fungovala v souladu s její přirozeností.

Takže prosím bojovníky proti Facebooku, kamerám a ztrátě soukromí, aby si dali mokrej hadr na hlavu a přestali hlásat pitomosti o "právu na soukromí". Právo na soukromí má primát (a my nejsme nic jiného něž jeden z mnoha primátů) tehdy, když si zaleze do své jeskyně. Žádné soukromí mimo ni, mimo vlastní jeskyni, ve veřejném prostoru, ale v lidské společnosti nikdy v historii našeho rodu neexistovalo. A díky Facebooku už zase neexistuje.