PAVEL ŠAFR: Zrušil bych prezidenta, král by byl lepší
Kdysi to vypadalo, že demokracie a monarchie jsou v rozporu. Tak nás to učili i ve škole. Jenže králové, vévodové, knížata a monarchové vůbec se dnes chovají mnohem lépe než prezidenti. Je to zvláštní, ale je to tak.
Když papež František odlétal minulý týden na svoji první zahraniční cestu do Brazilie, překvapil veřejnost zdánlivě malou drobností. Když vystupoval do airbusu italských aerolinek, nesl si černou aktovku. Jako úředník, který právě jede do práce. Tak se dnes chová jeden z posledních, formálně absolutistických monarchů.
Papežové z dob, kdy církev ještě prezentovala svoji triumfální moc nad lidmi, nosili velikou zlatou korunu, neboli tiáru, nechali se nosit na trůnu a synové předních šlechtických rodů je ovívali ovívadly. Ostatní monarchové se chovali stejně směšně, až to jejich národy přestalo bavit a začali je postupně sesazovat. Monarchové dnešního světa už ví, že nemají ukazovat svoji nadřazenost a že jejich lid si na nich cení zdrženlivost a slušné chování.
Republikánští první úředníci státu se naopak často chovají jako někdejší monarchové, jen jim chybí aristokratická výchova. Miloš Zeman je čistý plebejec ve svém normálním každodenním lidském provozu, ale zároveň je to arogantní monarcha v klíčových věcech státu. Pravda je, že ústavní rámec a veškeré zvyklosti spojené s funkcí českého prezidenta, z něj monarchu svým způsobem dělají. Ústava mu skutečně dává prostor si vytvořit takovou vládu, jakou si Zeman zamane. Zvyklosti ústavních procesů označí prostě za idiotské a je to.
Zamane-li si pak Zeman vytvořit vládu bez podpory parlamentu a bez dohody s parlamentními stranami, může s ní nějaký čas hezky žít a radovat se z dalších monarchistických zvyklostí své funkce. Tak třeba má svůj hrad, má hradní stráž a má fanfáry. Tyto zvyklosti, ježto jsou mu příjemné, za idiotské nepovažuje. Jakkoli po Evropě běžné nejsou. Prezidenti nemívají žádný hrad a žádnou stráž, natož své pištce a hudce, natož šašky, komorníky, sokolníky, nalévače a ochutnávače a prdelaté pižďuchy.
Takže dnes máme vlastně krále, ale říkáme mu prezident. Je to velmi dobře maskovaný král. A zatímco drtivá většina dnešních králů respektuje ústavu a chová se zdrženlivě, tak prezidenti, kteří jsou jen maskovanými krály, se chovají nezdrženlivě a vládnou více, než jak zákon káže.
Dnes i papež, kterého nesvazuje žádná ústava, nýbrž „jen“ katechismus, prezentuje sebe sama jako služebníka služebníků. Prezident si naopak ze svých kumpánů dělá servilní komorníky a celou jeho vládu v čele s premiérem lze bez nadsázky označit za nevznešený sbor jeho osobních sloužících. Jen je třeba dodat, že ukázkový prototyp nových monarchů převlečených za prezidenty, se vyskytuje nikoli v Evropě, nýbrž spíše v Latinské Americe a v zemích bývalého Sovětského svazu. Bělorusko, Kazachstán, Venezuela, Bolivie. Tam všude jsou inspirativní zdroje pro náš budoucí prezidentský, neboli dobře maskovaný monarchistický systém. Všude bylo řečeno lidu, že prezident vyjadřuje jeho vůli, a lid mu pak dovolil, aby se choval jako král. Tam, kde jsou králové, tam až na výjimky vládne zákon, panovník je téměř bez moci a jeho úkolem je vyjadřovat slušným chováním a osobní zdrženlivostí jednotu národa.
Doba je převrácená a doba je často zvrácená. Češi mají monarchii v republikánském převleku a jejich současný král je symbolem nezdrženlivosti a bratrovražedné národní řevnivosti. Předsedá naší vyhlazovací občanské válce, které omylem říkáme demokracie a kterou navazujeme na naše nejslavnější období, kterým byla husitská revoluce.
Nebylo by lepší, kdybychom měli faktickou res publicu a k tomu slušného krále, který umí jíst příborem?
