BOHUMIL DOLEŽAL: V čem je proboha kompromis?
Jak se dalo očekávat, předseda ČSSD Sobotka nakonec tlak ve své straně neustál. Na úterním grémiu strany přišel iniciativně sám s návrhem, aby sociálně demokratičtí poslanci vyjádřili důvěru vládě premiéra Rusnoka, a grémium jeho návrh jednomyslně přijalo. Totéž se pak stalo na předsednictvu strany.
Sobotka rozhodnutí zdůvodnil tím, že důvěra Rusnokovi je jedna z možných cest k prosazení předčasných voleb a zároveň taky možnost, jak zabránit návratu zkompromitované exkoalice k moci.
První z důvodů je zjevně nesmyslný: předčasné volby mají smysl tehdy, když Poslanecká sněmovna není schopna dát důvěru žádné vládě. Jakmile nějaké důvěru dá, důvod odpadá. V tomto případě tím zároveň zpětně odsouhlasí vše, co Zeman v souvislosti se jmenováním vlády dělal.
Přitom pan Sobotka měl, jak z jeho nedávných výroků vyplynulo, ve věci důvěry Rusnokovi jasno: Vláda je problematická, opírá se jen o prezidentovu autoritu a o stranu, která vůbec není zastoupena v parlamentu. Sociální demokracie je, jak už z jejího názvu plyne, demokratická strana a principy parlamentní demokracie jsou pro ni důležitější než mocenské výhody. Parlamentní demokracie stojí nad zápasem levice s pravicí.
Pan předseda si tedy sám přesně zformuloval důvody, proč neudělat to, co nakonec udělal. Tvrdí, že upřednostnil jednotu strany. Je jednota ČSSD víc než parlamentní demokracie?
Pan Sobotka prý upřednostnil kompromis. Kompromis, jak se zdá, spočívá v tom, že ČSSD zůstává i nadále v opozici (je ovšem opozicí, která dala vládě důvěru), a bude se zasazovat o změny ústavy. Změny ústavy ovšem znamenají, jak víme, nekonečné tahanice. Povedený kompromis.
Jen tak mimochodem podotýkám, že pan Sobotka přinesl prezidentovi na míse svou vlastní hlavu. To je ovšem jeho problém a moc už na tom nezáleží.
Bylo by však nespravedlivé nechat stranou, jak se na situaci podepsaly TOP09 a ODS. Pan Sobotka dal v posledních dnech sice opožděně, ale docela jasně na vědomí, že ví, oč se hraje. Neměl s tím šanci se v ČSSD prosadit bez vstřícnosti „pravice“ ve věci předčasných voleb. Předčasné volby by pro ty dvě strany měly jistě bolestné důsledky, ale ony by pak měly soupeře ve věci demokracie čitelného.
Místo toho upřednostnily své parciální zájmy a trvají na „stojedničce“ (stojednička znamená, že demokracie je totéž co ODS + TOP09 + LIDEM). ČSSD nakonec upřednostnila třídní boj s „pravicí“. Zájmu České republiky a zájmu parlamentní demokracie nejsou ani jedni ani druzí ze svého prospěchu schopni obětovat nic.
Z toho hlediska je vlastně jedno, jak dopadne zítřejší hlasování v PS. Neselhaly jen TOP09, ODS a ČSSD, je to hluboké systémové selhání. A na celé čáře vyhrál Miloš Zeman.
Měli bychom si to uvědomit a přemýšlet, co to pro nás do budoucna znamená.
