BOHUMIL PEČINKA: Velký loutkař Zeman
Byl to velký den velkého loutkaře. Takto lze označit včerejší parlamentní hlasování o vládní důvěře v režii prezidenta republiky Miloše Zemana. Pravdou je, že jeho tým se v poslední fázi přepočítal a první prezidentská vláda důvěru Poslanecké sněmovny nezískala. Kdo si však myslí, že je to Zemanovo poslední slovo hodně se mýlí.
Začněme od konce. Rusnokova vláda měla podle kuloárních informací k vyjádření důvěry poměrně blízko. Prezidentští vyjednávači totiž do poslední chvíli jednali se stranou Lidem, z níž nakonec odloupli jen nešťastnou Karolínu Peake, která nikomu nic neřekla a chvatně odešla ze sálu. Čest tím nezachránila a velvyslaneckou funkci v Austrálii nakonec také zřejmě nedostane.
„Všechno jsme prosrali,“ napsal ve vzpomínkové knize Mráz přichází z Kremlu na adresu sebe a českých politiků po výkonech v létě 1968 Zdeněk Mlynář. To byl mohl být malý epitaf na hrobě této političky z leknutí. Podle kuloárních informací ji mělo následovat ještě několik „liberálních demokratů“, ale nenásledovalo. Všechny pohrobky slavných Věcí veřejných tak oprávněně stihne krutý osud, že se za pár měsíců budou muset živit mimopolitickou prací.
Hrdličkův podraz
Intenzivnímu lobbingu byli vystaveni také minimálně čtyři poslanci ODS, z nichž nakonec dezertovali jen dva z nich. První byl poslanec Úlehla, který se kvůli chronické podpoře solární mafie ve sněmovně už neměl šanci dostat na příští kandidátku ODS. Druhým byl poslanec Florián, bývalý řidič a otrok pražského politického kmotra Tomáše Hrdličky, který úslužně nabídl svého koně do stáje hradního týmu, z něhož cítí moc. Když k tomu připočteme chybějícího poslance Věcí veřejných dostáváme se k počtu, který měl Rusnokovi zajistit podporu. Nezajistil.
V této fázi vrazil nohu do dveří Miroslav Kalousek, který stejně jako Zeman rád hraje na více šachovnicích. Jedna se jmenuje pokus o sestavení bývalé vlády a druhá spolupráce se Sobotkovým křídlem v ČSSD. Ještě včera chtěl sestavovat stínovou vládu trojkoalice. Když zaznamenal, že není jednotná, zakormidloval směrem k Sobotkovi a přišel s termínem předčasných voleb.
Sociálně demokratický předseda Sobotka, který byl ještě pár hodin předtím potupený, zdevastovaný a ponížený tím, že musel den předtím ve věci podpory Rusnokovy vláda odvolat na co přísahal, najednou rozkvetl. Spolu s Kalouskem začal opakovat, že je nutný co nejkratší termín předčasných voleb. Takže neprohrál nakonec velký loutkař Zeman tím, že takticky nezvládl závěrečné hlasování o své vládě? Možná, ale rozhodně neřekl poslední slovo. Podívejme se na včerejší den chronologicky.
Spojenectví
Středeční hlasovací den ve sněmovně fakticky začal prezidentovým projevem. Miloš Zeman v něm národu sdělil, že kromě Rusnoka nejmenuje žádného jiného premiéra, dokud neskončí vyšetřování týmu státních zástupců v čele s Ivo Ištvanem ve věci policejní razie na Úřadu vlády. Tím z tohoto žalobce udělal jednu z nejvlivnějších figur v zemi. Následně se k jeho policejní akci ještě několikrát vrátil. Co z toho vyplynulo?
V médiích existují dva velké proudy. Jeden tvoří bývalý hradní tábor kolem webu Protiproud.cz, který je nesmírně kritický k policejně-prokurátorskému vměšování do politiky a její účelové kriminalizaci. Na okraji zájmu autorů však stojí Zemanův pokus překreslit politickou mapu. V jednom z prvních článků poté, co hlava státu ignorovala v době sestavování Rusnokovy vlády tehdejší parlamentní stojedničkovou většinu, napsal šéfredaktor Hájek na prezidentovu adresu: Bravo, pane prezidente.
Na opačném pólu je tisk v rukou miliardáře Zdeňka Bakaly. Téměř unisono znějící tón článků má opačný akcent: bravo policie, ale fuj Zeman, který se pokouší o vnitropolitický převrat.
Snad včerejší Zemanův projev obě názorové strany alespoň trochu přesvědčil o jednom: bez Ištvan by nebylo Zemana a bez Zemana by Ištvan dávno nemohl pokračovat v bezprecedentních pokusech o kriminalizaci legitimních politických obchodů, které vedly k pádu Nečasovy vlády. Jestli nebyly spřeženci od samého počátku, tak jsou Zeman a Ištvan spojené nádoby právě dnes. První druhému shodil vládu, kterou dotyčný kritizoval v době volební prezidentské kampaně. Ten druhý zase prvnímu poskytl krytí.
Epilog
Existují dva pilíře Zemanovy moci. Pravici drží pod krkem se skrytými výhrůžkami o trestních postizích, levici zase vnitřně rozdělil s vizí budoucího sjednocení. Jestli si dvojice Sobotka-Kalousek skutečně myslí, že z tohoto dvojitého objetí uteče díky předčasných volbám hodně se mýlí. Všechno se nakonec protáhne a bude složitější než se na první pohled zdá. Velký loutkař Zeman se jen tak nevzdá.
