STANISLAV DRAHNÝ: Klausové se podpora Miloše Zemana vyplatila
Tak nějak pokradmu, jak už bohužel začínáme být u Zemanovy úřednické vlády zvyklí, dokázal kabinet, ještě před tím, než podal demisi, schválit nové velvyslance.
Podle všeho je mezi nimi i žena, která masívně podporovala Zemanovu prezidentskou kandidaturu – Livia Klausová. Na tom by nebylo nic překvapivého, když se prezident dohodne s ministrem zahraničí na nějakém velvyslanci, je fakticky rozhodnuto. A pokud bylo třeba podpořit manželku spřáteleného politika, za dobré služby…
Zvláštní je spíše jiná věc: Proč vláda rozhodla o jejím schválení (a také zřejmě o schválení exkomunistického exkosmonauta Vladimíra Remka na stejný post v Moskvě) tak kradmo. Podle Lidových novin k tomu došlo už téměř před dvěma týdny – konkrétně 31. července. Zemanův premiér Rusnok tak udělal na poslední chvíli, před složením demise, navzdory ujišťování, že bez důvěry parlamentu takový krok neuskuteční. Klausová, rodačka z Bratislavy, však už jen čeká na Zemanův podpis, bezpečnostní prověrku českého Národního bezpečnostního úřadu a souhlas slovenské strany. Proč tedy Jiří Rusnok nemluvil pravdu, nebo se schovával za nejasné výmluvy?
Kolik bere velvyslanec
O peníze asi tolik nejde. Průměrný základní plat velvyslance či konzula činí podle údajů z ministerstva zahraničí asi 32 tisíc korun. Četné (nedaněné) náhrady jej ale posouvají na úroveň zhruba 70 až 100 tisíc za měsíc. To by si žena bývalého prezidenta ve správních radách určitě dokázala vydělat více.
Spíše než o peníze jde zřejmě Livii o pocit úspěchu a Zemanovi o pomstu bývalému protikandidátovi a ministru zahraničí Karlu Schwarzenbergovi. Ten považoval bývalou první dámu za pro tento post nevhodnou. Tvrdil, že v tak důležité zemi jakou je pro nás Slovensko by měl post velvyslance zastávat někdo s většími zkušenostmi z řízení ambasády, tedy nejlépe kariérní diplomat.
Sami Slováci jsou v otázce působení Livie Klausové rozdělení, mnoho politiků jí vítá, jako manželku významného českého politika a ženu, která je v dobrých vztazích s prezidentem Zemanem. Také se jim líbí její slovenský původ. Další lidé, především v internetových diskuzích na slovenských webových portálech jí přesně totéž vyčítají. Vadí jim to, že vzala „trafiku“ za pomoc v prezidentské kampani a někdy jí i vyčítají chování jejího otce Štefana Mištiny, který pracoval v bezpečnostním aparátu Slovenského státu a později v komunistické policii. Často pak porovnávají situaci u nás se slovenskou politikou v době vlády Vladimíra Mečiara.
Manželky diplomatky
Klausová není samozřejmě jediná manželka vrcholného politika, která ve světě dostala vysoký post v diplomacii. Většinou se ale takováto praxe vyskytuje v jihovýchodní Asii a Jižní Americe a obvykle se tyto ženy dostávají do politiky až po smrti manžela. V západním civilizačním okruhu se v poslední době přihodilo něco podobného dvakrát. V roce 2005 se to týkalo i České republiky: velvyslankyní v Praze se stala Margot Klestilová- Löfflerová, vdova po bývalém rakouském prezidentovi Thomasi Klestilovi. Vedla si u nás podle všeho zdatně, protože po čtyřech letech odešla na stejné diplomatické místo v Rusku. Tou druhou výjimkou je Hillary Clintonová, žena bývalého amerického prezidenta, která v Obamově vládě zastávala post ministryně zahraničí.
