BOHUMIL DOLEŽAL: Já, Andrej Babiš

Lídr znamená česky vůdce. Tomu odpovídá i dikce, kterou pan Babiš v rozhovoru zvolil.“Svolám mimořádný sněm“, „moje základní heslo je“, atp. Tam, kde je první osoba množného čísla („chceme do politiky dostat slušné a schopné lidi“, „chtěli bychom oslovit“), člověk zprvu váhá, zda nejde o pluralis maiestaticus.

Andrej Babiš vychází z neradostného stavu české politiky: „Současní politici něco hlásají v programu, ale ve finále se starají jen o sebe. Všechny parlamentní strany po revoluci mají stejný program. Prachy a moc.“ „Ale politici, co jsou u moci 23 let, stát řídí ve svůj prospěch“. To je slovo do pranice: to, co je tu posledních dvacet tři let, je třeba svrhnout a nahradit něčím novým, podstatně lepším.

A copak asi je to nové, daleko lepší? Pan Babiš je velmi skromný: „byl jsem relativně naivní, když jsem si myslel, že každý jde do politiky s ideály jako já“ (sdělení, že jde do politiky s ideály, se tu prezentuje nenápadně, jaksi na okraji). „Jsem tu hlavně ze zoufalství, protože … máme smůlu jen v tom, že nás řídí ti neschopní, kteří by se v normálním životě neuplatnili“ (vidíte, ani neříká, „jako jsem se uplatnil v normálním životě já“). A jeho projekt zní: „ČR je jako firma, která má deset milionů akcionářů… Já řídím firmu ve prospěch firmy , a někdo by měl řídit stát ve prospěch občanů.“ Hádejte kdo!

V té souvislosti by se nemělo přehlížet, že pan Babiš má program. Má tu výhodu, že se do něho vejde pravice i levice, je tedy pro každého, jak je v podobných případech zvykem: „vyznávám sice středopravé myšlenky, ale na druhé straně říkám, že je třeba solidární stát,a po vzoru Švédska, kdy se bohatší postarají o ty sociálně slabší.“ Je taky třeba upravit volební systém: „Osobně si myslím, že by pro ČR byl nejlepší většinový systém, aby vládla jedna strana a ta se také občanům odpovídala.“ Systém, kdy vládla jedna strana, jsme tu měli od roku 1948 do roku 1989, tedy předtím, než přišli k moci zloději a tuneláři. Byl většinový dokonale, protože strana byla jen jedna, ve volbách hravě získávala 99,9%. Volby proto byly, jak se pamatujeme, samá radost, nikdo se nemusel trápit tím, koho volit.

Pan Babiš nechce léčit voliče šokem. Neslibuje žádné hrůzy: „chtěli bychom snížit základní sazbu DPH na deset procent a přemýšlíme o pětiprocentní DPH pro léky, knihy a časopisy. Jsme pro progresivní zdanění, protože by měla existovat solidarita s těmi, kdo na tom nejsou tak dobře.“

Problém je tu jeden, totiž novináři. Nikoli všichni, samozřejmě, nýbrž takoví, kteří kazí panu Babišovi pověst, v zahraničí, jak sám říká excelentní, a jejich informátoři z řad konkurentů, nepřátel. Vv neposlední řadě na takové má nachystánu smrtonosnou zbraň v podobně „etického kodexu“, který připravuje s šéfredaktory čerstvě zakoupených médií a Karlem Hvížďalou.

V rozhovoru se mnohoznačně říká, že ho „budeme podepisovat“ „v momentě vstupu“. Nový majitel a zároveň lídr politického hnutí vůbec nechce zasahovat do redakce. Bude jen zkoumat mravní ledví svých zaměstnanců. Kdo není morálně silný, běda mu! Kvůli politice se ovšem samozřejmě vyhazovat nebude.

Program,který tu pan Babiš načrtl, bude zajímavým testem IQ českých voličů. Pokud jde o ty, kteří mu přikývli na „etický kodex“, je ovšem třeba s lítostí konstatovat, že v něm už propadli. 

Více textů autora najdete v jeho politickém zápisníku Události na adrese bohumildolezal.cz.