PAVEL ŠAFR: Je čas na obranu demokracie? Ano
V poslední době jsem několikrát slyšel názor, že v naší zemi se nic zvláštního neděje a že slova o ohrožení demokracie jsou jen projevem přepjatosti a hysterie. Myslím, že autoři těchto výroků jsou buď slepí, nebo navedení.
Česká republika se řítí do pasti omezené demokracie. Ústavní instituce selhávají, politické strany jsou téměř zcela impotentní. Miloš Zeman je fenomén, jenž snese srovnání s Vladimírem Mečiarem, byť používá jiné metody. Je rafinovanější a chytřejší, nenechává zatím unášet lidi tajnou službou, ale v překračování pravidel, v cynismu a machiavelismu je zato již po půl roce vlády dál, než kam kdysi došel slovenský vůdce.
V Praze vznikl Klub na obranu demokracie. Založil ho s několika přáteli spolupracovník Reflexu, politolog Bohumil Doležal. Smyslem práce klubu je upozorňovat na jevy, které ohrožují parlamentní demokracii a vedou Českou republiku směrem k autoritativnímu systému bez dostatečné kontroly výkonu veřejné moci.
Klub vydal zajímavé stanovisko k výročí okupace „bratrskými armádami“ Varšavské smlouvy. Píše se v něm, že bychom si měli vzpomenout na celospolečenskou apatii, jež následovala po znásilnění naší země a po utažení mocenských šroubů v roce 1969. Tato apatie je vlastností, která je pro naši společnost občas typická a i dnes uvolňuje prostor mocenskému planýrování našich poměrů.
Pojďme si udělat krátký výčet toho, čeho jsme byli dosud svědky.
1. Miloš Zeman se stal prezidentem za použití manipulací a lží v nenávistné a xenofobní kampani. Správní soud uznal, že použité metody byly v rozporu s volebním zákonem, byť by i bez nich byl výsledek volby stejný.
2. Hned při inauguračním projevu nový prezident ostře zaútočil na sdělovací prostředky, a tím i na svobodu slova a na veřejnou kontrolu moci. Tato akce se prezidentovi víceméně povedla. Média jsou, mimo jiné i díky novým vlastnickým poměrům, povolnější, zdrženlivější a jakoby ve stavu hibernace. Část novinářů zcela rezignovala na otevřený popis situace v zemi.
3. Vláda Petra Nečase byla svržena teatrální policejní akcí, jež nemá žádné ospravedlnění ve skutcích, které jsou nyní předmětem vyšetřování. Tato akce dostala politické krytí přímo od prezidenta, jenž do vyšetřování zasahuje veřejnou podporou policie a státních zástupců. Tím se z celé akce stala čistě politická hra o moc, při níž byl zneužit veřejný požadavek na boj s korupcí. Jestliže Nejvyšší soud vynese rozhodnutí, které prezidentovi politicky nevyhovuje, stane se předmětem ostré a nevybíravé prezidentovy kritiky.
4. Prezident jmenoval vládu v rozporu s rozložením sil v Parlamentu s odkazem na svůj vyšší mandát od voličů z přímé volby. Ústavní zvyklosti označil za idiotské.
5. Prezident dopředu oznamuje, koho po volbách jmenuje či nejmenuje premiérem, a zasahuje do svobodného rozhodování politických stran.
Sečteno a podtrženo:
Demokracie v České republice je v ohrožení.
Když se k tomu přičte návrat komunistické rétoriky, politické čistky na úřadech, jež vykonává vláda, která nemá právo vládnout, tak je třeba říci, že situace je otřesná, a je divné, že toho pro svoji svobodu děláme my Češi tak málo.
Je jisté, že na této situaci se podepsaly skandální chyby pravicových stran, včetně toho, že se ODS nechala kontaminovat veksláckou kulturou a polosvětem politických podnikatelů. Nic z toho však nemůže sloužit jako ospravedlnění pro hanebnosti, jichž se dopouští nová politická moc.
