DUŠAN ŠRÁMEK: Nomen omen v názvech stran už neplatí aneb ANO LIDEM v LESe
Bývávaly doby, kdy z názvu politické strany hned každý na první pohled poznal, s kým má tu čest. Zda jde o stranu občanskou, chcete-li pravicovou, sociálně demokratickou, tedy levicovou, či o stranu hlásící se k politickému středu, ať již sekulárnímu – liberální strany, či konfesijnímu – křesťanské strany.
Různé variace prakticky stejně znějících názvů voliče těžko mohly zmást. Ať už v názvu bylo strana, unie, či třeba aliance, stále tyto názvy vycházely z definic různých ideologických směrů. ODS, ODA, KDU-ČSL, KDS, ČSSD, LSU…
Název každé z těchto stran evokoval konkrétní zaměření a inklinaci k té či oné politické tradici. Tím není řečeno, že v reálu programy těchto stran skutečně odpovídaly či v případě současnosti odpovídají politologickým poučkám. Nicméně to alespoň dávalo minimální vodítko, jaké hodnoty bude ta která strana zastávat. Samostatnou kapitolou jsou pak komunisté či Zelení, kteří sice nepatří do hlavního ideologického proudu, u nichž si přesto každý udělá jednoduchý obrázek, co vzhledem ke svému názvu hlásají.
Ani pravice ani levice
Dnes upřímně řečeno, aby se v názvech některých nových stran prase vyznalo. Nepřekvapí, že jde o strany, které tak nějak nejsou pravicové ani levicové, ale především populistické. Začaly to vlastně Věci veřejné. Co si pod tím představit? Různé lechtivé konotace zdůraznila strana vydáním neméně lechtivého kalendáře, a to, co jsme se později dozvěděli o jejích útrobách, skutečně nejlépe odpovídalo pulp fiction z veřejného domu.
Mezitím se s různými obskurními názvy roztrhl pytel. Otázkou je, nakolik jsou jejich tvůrci originální, a nakolik kopírují či dokonce vykrádají úspěšné zahraniční vzory. ANO 2011 vychází z původního hnutí Akce nespokojeného občana, pod čímž si můžeme představit cokoli, protože fakt spokojeného občana abys hřebíčkem hrabal. Nechal se Andrej Babiš inspirovat na rodném Slovensku, kde strana se stejnou zkratkou ANO, ale pod názvem Aliance nového občana byla dokonce vládní stranou?
Paralely bychom našli i v Úsvitu Tomia Okamury. Zlatý úsvit je název řecké krajně nacionalistické strany, která si mírou xenofobie s Okamurovým výplodem nezadá. Aspoň, že Jana Bobošíková je originální. Hlavu vzhůru je skutečně originální, byť prvoplánově evokuje název Berlusconiho projektu Kupředu, Itálie. I s populistickým programem a egocentrismem obou protagonistů.
Kavárenské hříčky
Samostatnou kapitolou jsou pak různé pseuointelektuálské hříčky, u nichž jeden neví, zda byl název vytvořen jenom proto, aby jakoby náhodou evokoval ještě něco dalšího. Taková šifra mistra Leonarda po česku. Společným jmenovatelem těchto fakt dost vtipných názvů je, že kromě pár pražských kavárenských intošů by ty v potu vymýšlené paralely 99,99 % voličů v životě nenapadly. Začalo to už vlastně s TOP 09. Přiznám se, že sám jsem se musel podívat na google, co že se tam za tím skrývá. (Tradice, Odpovědnost, Prosperita). Následoval Paroubkův LEV 21, a vyvrcholilo to Karolinou Peak s její stranou LIDEM a Bursíkovou LES.
Neplánovaným efektem je, že s těmito názvy se už dá v češtině hezky pracovat. Co byste říkali třeba následující koalici – ANO, TOP v 09 Svobodným LIDEM za Úsvitu v Zeleném LESe, a tak Hlavu vzhůru?
