DUŠAN ŠRÁMEK: Vznikne protizemanovský pytel blech?
Je to zatím jenom ta pověstná první vlaštovka, nicméně stojí za zamyšlení. Podle předvolebního průzkumu agentury Médea Research z konce srpna by volby sice vyhrála podle předpokladu sociální demokracie, zopakovala by ale pouze výsledek z roku 2010, kdy stranu volila celá čtvrtina voličů. Proti dosavadním výsledkům, kdy se ČSSD pohybovala dlouhodobě nad třiceti procenty, je to citelný propad.
Sociálním demokratům by v případě pokračování naznačovaného trendu nakonec mohla na poslední chvíli vypadnout z ruky palma tak jednoznačného vítězství, aby se vůbec mohli pokusit sestavit vládu. I s KSČM, která by jim měla dělat křoví v případě vzniku menšinové vlády, protože do přímé koalice jít ČSSD nechce, by klasická levice dosáhla pouhých 103 mandátů. Ještě nedávno to přitom vypadalo, že by mohly levicové strany s přehledem dosáhnout ústavní většiny 120 křesel. Jenže třetímu do levicového mariáše – Zemanovcům, výzkum přiřkl pouhých 3,7 % hlasů, a zůstali by tak daleko před sněmovními dveřmi.
Zajímavá je ovšem i situace na pravici, respektive na té straně politického spektra, která se k ní hlásí. Nejenom že ODS po dlouhé době přeskočila o více než procento konkurenta na pravici TOP 09, kdy občanským demokratům výzkum přiřkl 10,8 procenta, a topce 9,7 procenta voličů. Dohromady by i tak daly obě strany pouhých 46 mandátů, což je o čtyři méně, než kolik měla samotná ODS při rozpuštění sněmovny. Jenže jsou zde další faktory. Tím nejdůležitějším je dvanáct procent pro ANO 2011. Andrej Babiš už jasně deklaroval, že s komunisty nechce mít nic společného, a je tedy otázkou, zda by šel do nějakého společného projektu se sociálními demokraty, v němž by KSČM hrála jakoukoli roli.
Beznadějné to ovšem nemá pravice ani u těch stran, které by se zatím do sněmovny nedostaly. KDU-ČSL chybělo podle průzkumu pouhých půl procenta k překročení pětiprocentní hranice nutné pro vstup do sněmovny. Ještě zajímavější přitom je, že teprve se formující blok pravicových stran, který měl původně posvětit svou účastí i Václav Klaus, dosáhl čtyř procent – tedy o tři desetiny procenta více, než má podle průzkumu projekt jeho nástupce na Pražském hradě. Divokou kartou ve hře o příští koalici je Okamurovo hnutí Úsvit přímé demokracie, které by získalo 18 mandátů a 8,6 procent hlasů. Pokud ale ODS a TOP 09 zmákly před třemi roky Věci veřejné, což byl podobně populistický projekt, není vyloučeno, že by na vládní nabídku nakonec kývl i Okamura.
Pokud by naznačený trend pokračoval, a potvrdily jej i volby, mohla by vláda ČSSD v předčasných volbách na poslední chvíli utéci. Opakoval by se tak stejný scénář, jaký Česká republika zažila v roce 2010. Otázkou zůstává, co by bylo natolik silným impulsem, aby sjednotil ke společnému cíli politické subjekty i jejich představitele, mezi nimiž zeje zatím nepřekročitelná propast. Tím pojítkem by nemusel být ani tak strach z úplné dominance levice, jako z jejího neformálního představitele. Tak jako v roce 1998 vznikla z celkem pěti subjektů politicky nesourodá koalice na Slovensku, aby zabránila hegemonii Vladimíra Mečiara, stejně tak by mohl do jednoho houfu nahnat všechny nelevicové strany strach z hegemonie prezidenta Miloše Zemana. Jinou věcí je, jak by takovýto pytel blech v reálu fungoval.
