BOHUMIL DOLEŽAL: Jako by se nechumelilo
Čeští komentátoři zaujímají k tomu, co se u nás děje v posledních měsících, čím dál tím podivnější postoj. Velmi pěkným příkladem je článek Stanislava Balíka „Svazování prezidenta“ z pondělních Lidových novin. Uvádím ho jako pars pro toto, dělají to skoro všichni.
Pan Balík úplně správně a věcně konstatuje, že prezidentský úřad u nás od počátku požívá nesmírné vážnosti (já bych řekl, že přehnané), a že tato vážnost pomáhala zastírat i charakterové deficity řady jeho vykonavatelů (já bych řekl, že všech, je to zcela obecná vlastnost, každý prezident je nedokonalý smrtelník, jen to zasáhne jednoho víc a druhého méně). A zcela věcně a správně taky konstatuje, že nadhodnocený úřad přitahuje odpovídající typ kandidátů, ty, kteří asi nebudou slibovat nenápadný výkon funkce a nebudou chtít využít (já bych řekl nadužívat) všechny relevantní pravomoci. Slušelo by se ještě dodat v souvislosti s dnešní dobou, že se najdou i takoví, kteří podvědomě kalkulují s tím, že vážnost úřadu zastíní jejich případné morální lapsy a že si tedy nemusejí s morálkou moc lámat hlavu.
Taky se vůbec nedivím výhradám pana Balíka k tomu, že a jak chce nyní TOP09 podvazovat pravomoci prezidenta republiky. Je zjevné (a už se o tom mnohokrát psalo), že bylo vhodné napřed upravit ústavní pravomoci prezidenta, a teprve potom upravit způsob jeho volby, že když se někdo rozhodne schválit přímou volbu, měl by vlastně z logiky věci být taky pro posílení prezidentských pravomocí, a že postoj „dobrá, tak mi vám (lidu) tu přímou volbu odklepneme když se na to tolik třesete, ale potom tomu, koho si zvolíte, pořádně skrouhneme pravomoci“ vzbuzuje jakési zásadní pochybnosti.
Nad čím ale zůstává rozum stát, je patetický závěr článku pana Balíka. Politici, neimprovizujte! Nepište ad hoc ústavní novely! Po volbách, v klidu, nechť si zadá nově zvolená dolní komora úkol připravit novou ústavu. Pak ať probíhají poučené debaty o žádoucích parametrech našeho ústavního či politického systému, jejichž výsledkem bude nakonec nová ústava.
Mám pocit, že pan Balík a já žijeme na dvou různých planetách. Klid po volbách bude vypadat docela jinak, než jak si ho představuje. Buď bude mít Miloš Zeman „svou“ ústavní většinu, složenou ze SPOZ, pozemanštělé ČSSD a komunistů, a ti všichni si pak udělají ústavu podle svého gusta - nebo bude zvolený parlament takové povahy, že pro prezidenta bude šikovnější dnešní děravá ústava, s jejíž pomocí prosadí své a navíc bude moci manipulovat jedny proti druhým. Ostatně, nesuďme naši nynější ústavu příliš přísně: každý zákon je děravý, když je konfrontován z prostředím, které nemyslí na nic jiného, než jak zákony obcházet.
Myslet si v téhle situaci – a namlouvat to lidem - , že ve volbách se všechno rozhodne, je anestézie před chystanou eutanázií. Jistě, v tomto případě neúmyslná. Ve skutečnosti se velmi podstatné věci už rozhodly v lednu a během léta, volby budou jen třešnička na dortu. Vize, jak po volbách zasedají „v klidu“ ctihodní poslanci a senátoři a učení univerzitní a akademičtí badatelé v oboru ústavy, aby reformovali náš nejvyšší zákon, je podobný kýč jako Muchova Slovanská epopej. Z historických analogií si lze udělat představu, jak bude vypadat a čeho bude schopná politická garnitura, která z těchto voleb vzejde, a co se dá očekávat od učených oficiózních autorit, když se octnou pod pořádným tlakem. Obávám se, že pokud pak k jednání o reformě dojde, bude realita daleko spíš připomínat slavný Rjepinův obraz „Záporožští kozáci píší tureckému sultánovi.
Česká společnost, lidé, kterým leží na srdci osud naší svobody a demokracie, by se měli připravit, že budou muset v příštích měsících a letech tvrdě usilovat o zachování základů svobody a demokracie, která nám v roce 1989 spadla do klína, a že se o tom bude rozhodovat především na nižší úrovni, než jsou jednací sály parlamentu a univerzitní auly. Tam jsme to prozatím prohrané. Prozatím.
Více textů autora najdete v jeho politickém zápisníku Události na adrese bohumildolezal.cz.
