DUŠAN ŠRÁMEK: Estébácké poudačky našej babišky
V minulých dnech začal kolovat po internetu svazek, který si vedla StB na Andreje Babiše. V něm figuruje jako její agent pod krycím jménem Bureš. Babiš vzápětí kontroval tím, že byl obětí obávané komunistické tajné policie, a že byl dokonce vyšetřován. Podívejme se tedy blíže na to, zda má pravdu.
Státní bezpečnost rozlišovala několik kategorií osob, které byly v jejím hledáčku. Pokud by byl Babiš skutečně vyšetřován, vedla by na něj takzvaný signální svazek, a figuroval by v kategoriích jako přinejmenším prověřovaná, ale spíše nepřátelské osoba. To ale ani náhodou není jeho případ.
Babiš byl totiž od roku 1980 veden jako důvěrník, od roku 1982 pak jako tajný spolupracovník. Jestliže ještě kategorie „důvěrník (D)“ neznamenala nutně vědomou spolupráci, o kategorii „tajný spolupracovník (TS)“ to neplatí. Tajný spolupracovník o své spolupráci věděl. Babiš si jezdil bez problémů do zahraničí na služební cesty, a to i mimo komunistický blok. Podle zbytku spisu, který se zachoval, s ním dokonce před jednou déletrvající cestou estébáci přerušili spolupráci.
Kdyby byl „vyšetřovaný“, jak se snaží namluvit méně informované části veřejnosti, mohl by zapomenout i na dovolenou u spřáteleného Baltu nebo Balatonu. S vyšetřovanou osobou by asi navíc těžko estébáci obráželi bratislavské zapadáky a platili za ni útraty. Vyúčtování těchto schůzek se kupodivu ve spise zachovalo.
Závazek ke spolupráci Babiš rovněž tvrdí, že nikdy nic nepodepsal. Jenže ve spise vedeném pod registračním číslem 25 085 je uveden zápis ze strany 9 „Závazek ke spolupráci.“ Závazek byl sice stejně tak jako většina spisu údajně zničen 4. prosince 1989 ve známé skartovací akci, kdy se masivně pálily estébácké dokumenty, to ale neznamená, že neexistoval.
Ve výjimečných případech, kdy si dotyčný nepřál závazek podepsat, StB vyhověla. To ale není případ Babiše. Pokud byl závazek ve spisu uveden, každý agent jej musel podepsat. Po vzoru jiných výtečníků, kteří si zadali s tajnou policií, se dnes Babiš vykrucuje, že na něj StB vedla bez jeho vědomí cosi, co vůbec nebyla pravda, a o čem nevěděl.
Jenže StB nebyla spolek nějakých pohádkářů, ale vojensky řízená organizace, v níž podléhalo vše příslušným rozkazům. Jejich součástí bylo i to, že žádný občan nemohl být evidován jako spolupracující osoba bez vlastního souhlasu a vědomí. Pravidelně probíhaly prověrky, kterých se účastnili nadřízení řídícího důstojníka, a celý spis procházel několikanásobnou vnitřní kontrolou. Za vědomě uvedenou dezinformaci by dotyčný estébák vyfasoval u vojenského soudu takový flastr, že by si to mohl rovnou hodit.
Co říkáte o smrti Leonida Brežněva?
Babiš se snaží navozovat rovněž dojem, že ta část StB, s níž měl co do činění, byla jakási „hodná StB,“ která neměl nic společného s tou zlou, která honila po ulicích demonstranty, a otravovala život disidentům, ale která naopak hájila jakési „národní zájmy“. Ve skutečnosti TS Bureš pracoval pro XII. správu StB, která byla kontrarozvědnou správou pro celé Slovensko.
Konkrétně III. odbor, pod který spadal, měl opravdu v referátu „ochranu ekonomických zájmů.“ Jenže těmi byly míněny i ochrana před diverzními akcemi, sabotážemi a podobně, kdy v rejstříku zájmových skupin byly i protisocialistické živly, tedy i boj proti vnitřnímu nepříteli.
Navíc z fragmentu spisu, který se zachoval, se můžeme dozvědět, že byl vytěžován například i ke zjišťování ohlasů na úmrtí Leonida Brežněva. A to už s nějakou akademickou diskusí o cenách za vývoz druhotných surovin, či syrských fosfátech (doufejme, že to nebyla slovní hantýrka pro místní program chemických zbraní) nemělo nic společného. Ostatně ve spise je, že byl poučen o boji proti jak vnějšímu, tak vnitřnímu nepříteli, a že s tím vyslovil souhlas.
Zda Babiš i někoho konkrétního napráskal, se ze spisu bohužel nedozvíme. V evidenční části spisu je pouze uvedeno několik jím vypracovaných agenturních záznamů týkajících se konkrétních osob, ale všechny vlastnoručně psané zprávy byly údajně zničeny v prosinci 1989, stejně tak jako většina spisu. Zajímavá je ale uvedená datace. U vlastnoručně vypracovaných zpráv je uvedeno datum 23. listopadu 1982. A Brežněv zemřel 10. listopadu… Zjišťování ohlasů na jeho úmrtí tak časově zapadá do období, kdy Babiš psal zprávy týkající se jednotlivých osob.
Jak asi dopadne soud?
V Bratislavě v současnosti probíhá soud na ochranu osobnosti, v němž Andrej Babiš žaluje slovenský Ústav paměti národa za to, že byl evidován jako tajný spolupracovník neoprávněně. Bez ohledu na to, jak soud nakonec dopadne, kolik si možná s sebou přitáhne Babiš estébáckých svědků, kteří dosvědčí, že byl vlastně disident a oběť režimu, lze konstatovat, že se ke spolupráci zavázal dobrovolně a vědomě. Vše ostatní jsou jen – řečeno Babišovou malebnou českoslovenštinou – estébácké poudačky našej babišky. Otázka je, zda to tak pochopí i voliči.
