BOHUMIL DOLEŽAL: Teď když máme co jsme chtěli
Čtvrteční MfD přinesla pozoruhodnou předvolební analýzu: téma korupce, které ještě v roce 2010 dominovalo volební kampani, podle ní teď ustupuje do pozadí.
Zatímco před minulými volbami obsahovaly předvolební programy osmi největších stran celkově 148 zmínek o korupci, nyní je jich tam už jen 31. Dobojováno jest! Mohutné protikorupční tsunami bylo v minulých letech živeno především opoziční ČSSD, která nedokázala porazit své oponenty, nijak zvlášť pevné v kramflecích, běžnými prostředky parlamentní demokracie (a to ani s pomocí komunistů), a zkoušela to tedy revoluční cestou, hlučnými masovými demonstracemi za ryku demagogické propagandy. Čelnými postavami byli pánové Sobotka a Zaorálek. Rozjetá protikorupční lavina však vynesla na výsluní moci Miloše Zemana, který má s oběma pány nevyřízené účty, smetla vládu a přispěla k pádu Poslanecké sněmovny. Pan Zeman si naordinoval vládu vlastní, která je odpovědná jen jemu, a předpokládat, že nová PS, která vzejde z voleb, mu bude schopna klást jakýkoli organizovaný a smysluplný odpor, může jen totální fantasta. Když se Miloš Zeman ujímal v roce 1998 vlády jako premiér, musel ještě uzavřít „opoziční smlouvu“ s Václavem Klausem. Letos po volbách bude uzavírat opoziční smlouvu nanejvýš sám se sebou.
Předvolební zápas probíhá dnes v konstruktivním duchu. Mazání medu kolem voličovy huby patří ke každé volební kampani, málokdy však bylo provozováno s tak bezelstnou přímostí jako dnes. A místo korupce dnes dominují (aspoň podle analytiků MFD) návrhy na oživení ekonomiky a starost o zachování parlamentní demokracie.
Některé oddíly „občanské společnosti“, například „Rekonstrukce státu“, jak jsem si přečetl v MfD, zjevně chtějí pokračovat v bitvě i poté, co se nepřítel byl dílem zmasakrován, dílem se vzdal, dílem uprchl. To je chování zcela nepochopitelné: historie učí, že po každé vítězné bitvě má následovat drancování a znásilňování. Jiní – například programový ředitel Transparency International Radim Bureš - se pokoušejí o střízlivější pohled na to, co se semlelo: „Topolánkova vláda měla pod kontrolou pět šest klíčových lidí, kteří mohli ovlivňovat trestní kauzy. To krátce po nástupu Nečasova kabinetu zmizelo. Těžko říct, jestli se to stalo plánovaně, nebo bezděky, rozhodně to byl obrovský průlom.“ Inu, těžko říci, zda bylo plánované či stalo se bezděky to, co učinila Nečasova vláda, a stejně obtížné je rozhodnout, zda mohutný atentát na dosavadní politické uspořádání z června letošního roku byl bezděčný nebo plánovitý – já sám jsem pevně přesvědčen, že byl zcela bezděčný, jenomže: to, co se stalo, je třeba přičíst v prvním případě Nečasovi a spol., v druhém případě policistům a státním zástupcům – zbývá jen rozhodnout, zda k dobru, nebo k tíži.
Takže: je dobojováno, a teď jde o to, jak se vyrovnat se spouští, která tu zůstala, tedy jak oživit chcíplou ekonomiku a dát znovu do pořádku parlamentní demokracii. Obojí bude trvat pěkně dlouho.
Více textů autora najdete v jeho politickém zápisníku Události na adrese bohumildolezal.cz.
