DUŠAN ŠRÁMEK: Kdy skončí oteplovací šílenství?
Po šesti letech nyní spatřila další zpráva klimatologického panelu při OSN (IPCC), respektive její shrnutí pro politiky.
Shrnutí je prvním výstupem z páté hodnotící zprávy panelu, která bude postupně vycházet v následujících týdnech a měsících. Jedním z oficiálních závěrů, byť se číselný posun nejeví výrazně, je zvýšení pravděpodobnosti, že vliv člověka na změny klimatu je nadpoloviční. IPCC tuto pravděpodobnost ve své třetí hodnotící zprávě definoval jako 65%, ve čtvrté zprávě už to bylo 90 procent a v nyní prezentovaném výstupu z páté zprávy je to 95 procent. Už takovéto kouzlení s mírou pravděpodobnosti se zdá podezřelé. Vychází z nějakých statistických údajů, anebo se o tom hlasovalo?
Co vlastně si máme vzít ze zprávy jako podstatné, a co má pouze evokovat nějaké nebezpečí, které ale reálně vůbec neexistuje? Tak IPCC představil například závěr, že vzrůstu množství energie, uložené v klimatickém systému, dominuje oteplování oceánů. Za léta 1971-2010 se do oceánů uložilo 90 procent energie. A o kolik kvůli tomu stoupla teplota moří? O nějaké desetiny tisíciny stupně. Zpráva ale obsahuje i vyslovené lži, respektive manipulace, které mají podepřít pochybný závěr o katastrofických scénářích, které nás čekají, pokud nerezignujeme na současný civilizační vývoj, a dobrovolně se nevydáme zpět do doby ledové.
Tak nás kupříkladu „experti“ z IPCC informují, že zejména Arktida se otepluje rychleji než zbytek planety. V letech 1979-2012 zde podle IPCC mořský led ubýval rychlostí 0,45-0,51 km² za dekádu. Do zprávy se ale kupodivu nedostal letošní rok, kdy v končícím létě byla ledová pokrývka Arktidy naopak vyšší o šedesát procent. Je evidentní, že s ledovci má IPCC stálé problémy. Známé je „uklouznutí“ šéfa IPCC Rajendra Pachauriho, který prohlásil na základě nějakého článku v časopise pro turisty, že himalájské ledovce roztají do roku 2035, což se vzápětí ukázalo jako blábol. Alespoň že letošní zpráva uvádí, že proti extrémně ohřáté Arktidě v nejjižnějších místech planety mořského ledu naopak přibývá - a to rychlostí 0,13-0,2 milionu km² za dekádu. Dá se ale potom hovořit o globálním oteplování?
Zajímavé rovněž je, že za posledních patnáct let se prakticky oteplování planety zastavilo. Aby mohl IPCC i nadále pracovat se svou teorií, protáhl sledované období na třicet let. S tím, že patnáct let je málo. Je ale i při existenci Země, která se počítá na čtyři a půl miliardy let třicet let tak akorát? Přitom koncentrace CO2 letos překročila 400 ppm v atmosféře. Je tedy onen ďábelský plyn příčinou, nebo následkem zvyšování teplot?
Veškeré diskuse o globálním oteplování, respektive jeho příčinách by byly jenom jakýmisi neškodnými scholastickými cvičeními, kdyby zde bohužel neexistoval tlak závěry IPCC přenášet do politické a ekonomické oblasti. Aniž by se reálně někdo zabýval náklady a výnosy z případných klimatických změn, a to bez ohledu na to, do jaké míry jsou tyto změny vyvolány člověkem, jsou direktivně přijímána opatření, která zatěžují ekonomické možnosti států i jednotlivců, aniž by z toho byla nějaká rozumná protihodnota.
Dotovaná biopaliva a další
Ani jeden z direktivních nástrojů, kterými se politici snaží ovlivňovat klima, nemá reálnou váhu a naopak přináší víc škody než užitku. Emisní povolenky, jakési odpustky za vypouštěné emise, končí v černých dírách především Číny a Indie, kde s nimi dochází k takovým kšeftům, že naše solární dotace jsou vedle toho dětskou hrou.
Biopaliva pouze ničí biodiverzitu, deštné pralesy a způsobují růst ceny potravin. Obnovitelné zdroje energie jsou nestabilní, vyžadují budování záložních energetických zdrojů a mnohé studie zpochybňují i to, že by byly energeticky šetrnější. Cenou za to vše je růst cen a hospodářská stagnace. Opět se přitom ukazuje, že vše nakonec vyřeší trh. Bez jakýchkoli nesmyslných a trh pokřivujících subvencí, které pouze alokují investice nevhodným způsobem, se v USA rozjel byznys s břidlicovým plynem. Nejenom že snížil cenu energie o třetinu, ale navíc snížil i na polovinu místní emise.
Nepřekvapuje, že na čele direktivního boje proti větrným mlýnům globálního oteplování stojí sklerotická a dementní Evropská unie, která se i kvůli tomu propadá stále hlouběji do ekonomické a tím pádem i politické nicotnosti. Závazek snížit do roku 2020 emise oxidu uhličitého o dvacet procent pod úroveň roku 1990 si každoročně vybírá 250 miliard USD a jeho prodloužení do roku 2100 by stálo dvě stě biliónů USD. Teplota by se přitom snížila o téměř neměřitelných 0,05 stupně. Na boj s globálním oteplováním má padnout dvacet procent nového unijního rozpočtu. Není divu, že „experti“ IPCC chtějí pro svou činnost imunitu. Až současné šílenství s globálním oteplováním zmizí jako pára nad hrncem, bude se jim hodit.
