PAVEL ŠAFR: Vláda snů
Měl jsem sen. Zdálo se mi tohle: Bylo nebylo – 17. listopadu 2013 jmenoval prezident Miloš Zeman na základě výsledků voleb, a zejména vlastního uvážení tuto vládu, kterou lze konečně nazvat skutečnou vládou odborníků.
Andrej Babiš, předseda vlády a ministr financí (se zvláštním pověřením čerpat evropské dotace a vlastnit veškerá média v ČR).
Tomio Okamura, ministr vnitra se speciálním pověřením řešit romskou otázku, a to v součinnosti s ministrem dopravy.
Jana Bobošíková, ministryně zahraničí s pověřením jednat o vystupovacím procesu z EU s výjimkou čerpání evropských dotací předsedou vlády.
Daniel Hůlka, ministr optimistického zpěvu (a zdravotnictví).
Vratislav Mynář, ministr dopravy a plavebních kanálů.
Martin Komárek, ministr informací a novinářské etiky, pověřený dohledem nad všemi médii vlastněnými předsedou vlády.
Martin Stropnický, ministr zemědělství (poněkud překvapivě, ale vlastně logicky).
David Rath, ministr spravedlnosti, pověřený působením přímo v nápravném zařízení.
Vít Bárta, ministr bez portfeje, pověřený bojem s korupcí.
Vítězslav Jandák, ministr obrany (rovněž poněkud překvapivě).
Miroslav Grebeníček, ministr školství (logicky, jak jinak).
Michal Hašek, ministr politické kultury s pověřením prosazovat myšlenky Miloše Zemana.
Vedoucím Úřadu vlády ČR byla jmenována Iveta Bartošová.
Pak jsem se probudil, maje ruku v nočníku i s mobilem, na který mi v noci přišla esemeska, že se nemám trápit. Že prý jednou bude líp.
