DUŠAN ŠRÁMEK: Lessy se vrací
Když jsem před více jak rokem psal do Reflexu o odvolání a následném trestním stíhání bývalého policejního prezidenta Petra Lessyho, končil jsem svou úvahu konstatováním, že nejhorší variantou by bylo, pokud by byl očištěn, a vrátil se. V tom případě by nás totiž čekalo na nejvyšším postu Policie ČR, která je přísně hierarchicky řízena, dvojvládí.
Přesně to se stalo. Odvolací Městský soud v Praze totiž trestní stíhání proti Lessymu zastavil. Přestože ještě neznáme odůvodnění rozsudku, a jednání bylo neveřejné, podle důvěrných informací měl soud dospět k názoru, že jeho jednání je maximálně správní delikt a nedosahuje intenzity trestného činu. Je ale otázkou, zda může být vůbec kázeňsky potrestán, když uplynul více jak rok od činu, za nějž byl Generální inspekcí ozbrojených sborů obviněn.
Ukazuje se tak nesmyslnost právní úpravy ještě z pera někdejšího ministra vnitra Radka Johna, kdy právě trestní stíhání bylo jediným zákonným důvodem pro okamžité odvolání z funkce, aniž by se řešila varianta, co s policejním prezidentem, kterého nakonec soudy očistí.
Důvody, pro něž byl Lessy stíhán, jasně ukazují, že takový člověk nemá u policie, natož na jejím vrcholu vůbec co pohledávat. Genezi celého případu lze vystopovat v kontroverzích mezi jednotlivými policejními funkcionáři na jižní Moravě, kde Lessy působil před svým příchodem na Policejní prezídium.
Lessy se nesnášel s náměstkem krajského policejního ředitele ve Zlíně Jaroslavem Vaňkem. Díky své funkci se dostal k interním materiálům odboru vnitřní kontroly, v nichž byla anonymní oznámení týkající se údajných styků vedení krajské policejní správy ve Zlíně s lidmi okolo takzvaného Toflova gangu. Přestože kontrola tato podezření nepotvrdila, nelenil, a diskreditační materiály poskytl přes svou mluvčí redaktorovi deníku Právo Radimu Vaculíkovi. Policejní prezident, jehož jedním ze stěžejních úkolů bylo zabránit v únicích policejních materiálů do médií, tak sám tuto zlovůli praktikoval.
Když před dvěma roky celý případ šetřila policejní inspekce poprvé, redaktor Lessyho ve své výpovědi podržel. Zvrat nastal po loňském zveřejnění rozhovoru, který vedl rovněž s Vaculíkem. V něm nařkl Lessy ministra vnitra, že jej vydírá. Vzápětí totiž svůj výrok popřel, ale audionahrávka jej usvědčila ze lži. O zbytek příběhu se již postaral Vaculík, který si po roce vzpomněl, jak to tehdy s poskytnutím diskreditačních materiálů skutečně bylo.
Lessyho dědictví
Nebyl to jediný průšvih, kterého se Lessy ve své funkci dopustil. Na jakýkoli příkaz ze strany svého šéfa, ministra vnitra Jana Kubiceho reagoval tím, že jej chápe pouze jako doporučení. A tak přestože je ministr vnitra zodpovědný za vnitřní bezpečnost státu, jeho pravomoc končila před kanceláří nejdůležitějšího podřízeného. A podle toho to také vypadalo. Za jeho působení ve funkci odešlo od policie více jak dva tisíce příslušníků, a to především z přímého výkonu služby. Ti měli být postupně nahrazováni kolegy z různých úřednických postů. Jenže nebyli. A tak dnes chybí policisté v ulicích, zatímco v teplých, dobře placených místech stále sedí různí poradci či metodici, o jejichž smysluplné náplni práce se lze jenom dohadovat. I to je Lessyho dědictví.
Nerespektování závazných pokynů, které se týkaly zastropování odměn policejních funkcionářů, vedlo nakonec Kubiceho k tomu, že chtěl Lessymu odebrat osobní ohodnocení. Nakonec z toho sešlo – Lesy mu totiž sdělil, že stejně hodlá do pár měsíců skončit. Jenže vzápětí slib popřel.
Systémová chyba
K Lessyho eskapádám patřilo i ničím nepodložené nařčení bývalého ministra financí Miroslava Kalouska na zasedání výboru pro bezpečnost Poslanecké sněmovny, kde prohlásil, že na něj vyvíjel tlak kvůli policejní žádosti o vydání Vlasty Parkanové k trestnímu stíhání ohledně letadel CASA. To už se Lessy vydal na cestu politikaření. Podle tehdejších koaličních poslanců byla na výboru vidět nápadná shoda mezi zástupci Věcí veřejných a ČSSD.
S určitou nadsázkou se dá říci, že předseda výboru Jeroným Tejc sehrál s Lessym jakousi obdobu Kubiceho zprávy. Jenže zatímco Kubice měl tehdy všechny tehdejší mocenské zásahy řádně zdokumentované, včetně snah zneužít proti jeho lidem Inspekci ministra vnitra, Lessyho důkazy o Kalouskově údajném vyhrožování policistům, kteří vyšetřují kauzu letadel Casa, se opíraly pouze o jeho tvrzení. Proti tvrzení Kalouska, že se spolu bavili pouze o nových policejních autech.
Lessy přitom o údajném nátlaku nenechal sepsat žádný úřední záznam, ani případ nepředal k šetření Generální inspekci ozbrojených sborů. Jeho obvinění po více jak týdnu po údajném telefonátu problematizovaly i některé další okolnosti, které se odehrály na inkriminovaném zasedání bezpečnostního výboru. Na výzvu, aby jmenoval i případné další poslance, s nimiž si telefonoval, zmiňoval i takové, kteří to vzápětí popřeli.
Nápad, aby případným zásahům politiků do činnosti represivního aparátu napříště čelil silný policejní prezident, kterého by kromě spáchání trestného činu nešlo odvolat, patřil k vládním prioritám Věcí veřejných. Po pár letech se ukazuje, že to byl naopak jeden z největších nesmyslů, který bude jako koule na noze tížit jakýkoli další kabinet, i když „veverky“ už dávno skončí v poltickém propadlišti. Celý problém s nově uzákoněným postavením policejního šéfa je systémový, a jeho slabiny by se ukázaly, i kdyby na nejvyšším postu byl někdo jiný, než kontroverzní a výstřední Petr Lessy. Kvůli jeho charakterovým vlastnostem pouze tento problém vyhřezl tak záhy. Policie vždy byla, je a bude součástí moci výkonné. Nikdy tak nemůže být nezávislá, a její nejvyšší šéf z ní nemůže vytvářet jakýsi stát ve státě.
