BOHUMIL PEČINKA: Kalousek a Sobotka – utajovaná láska
Zoufalství předvolebních debat bylo dobře ilustrováno v úterý v noci v pořadu TV Nova s názvem „Vaše volba.“ Tři dny před otevřením volebních místností by normálně proti sobě nastoupili dva potenciální kandidáti na premiéra, kteří by šli čelným střetem proti sobě. V případě souboje Bohuslava Sobotky (ČSSD) a Miroslava Kalouska (T0P 09) jsme byli spíše svědky selankovité hry na soutěž a hry na konflikt. Mělo to své subjektivní i objektivní důvody
K těm objektivním patří fakt, že sociální demokracie má v průzkumech dlouhodobě dvoj až trojnásobně více voličských preferencí, takže hlavní souboj se už celé měsíce neodehrává mezi ČSSD a nějakou jinou stranou, ale uvnitř socdem.
V tomto smyslu by Nova musela proti sobě postavit dva skutečné premiérské kandidáty, takže naproti Sobotkovi by musel stanout Michal Hašek. Jen a pouze v tom případě by premiérský souboj měl ty správné parametry a žádoucí napětí.
Spolu a bez sebe
Úterní „souboj“ mezi Kalouskem a Sobotkou byl selankou ještě z jiného důvodu. Oba potenciální konkurenti by ve skutečnosti spolu za pár dní nejraději vládli. Jen jeden, ani druhý neví, jak to sdělit vlastní straně a veřejnosti. Sobotka by se koaličním vztahem na TOP 09 mohl vyvázat z jemu nepříjemných vztahů na Miloše Zemana, zatímco pro Kalouska by to znamenalo udržení pozic, přestože by nemusel přímo být členem budoucí vlády.
Oba dva si toto politické soužití vyzkoušeli už v letech 2002-2006, kdy ještě lidovec Kalousek byl vlivným šéfem rozpočtového výboru a spolutvůrcem vládní ekonomické politiky. Zatímco socialista Sobotka stál v čele ministerstva financí a obě strany tvořily hlavní části koalice, ať už v rámci Špidlovy, Grossovy nebo Paroubkovy vlády. Do spolupráce oba politiky také tlačí zájmové pozadí, přesněji řečeno podnikatelské světy kolem Zdeňka Bakaly a Radka Pokorného, které chtějí – jak jinak – rovněž udržet pozice a sféry vlivu. Na povolební uspořádání budou mít pochopitelně obrovský vliv voliči se svými preferencemi, takže verze nové vlády ve složení ČSSD a TOP 09 je spíše výrazně menšinová.
Jaký premiér?
Pořady podobného typu slouží také k osobnostnímu představení kandidátů na veřejné funkce. Handicapem Bohuslava Sobotky jsou jednak jeho vlastní ministerská rozhodnutí (privatizace OKD, Škoda Plzeň) a jednak jeho fyziognomie.
Stejně jako jeho vrstevník Stanislav Gross skvěle ovládá formulační bruslení odnikud nikam, zřejmě je pracovitý a spolehlivý, ale po zkušenostech s premiéry typu Gross nebo Nečas všichni cítíme, že premiér by měl být něco jako kapitán fotbalového mužstva. Byl něčím takovým ve svém životě Sobotka?
Na první pohled byl spíše ten typ, co si doma slepuje autíčka z ABC a pak je ukazuje kamarádům. Tenhle moment ho nejvíc táhne dolů. Věc, která je u ministra na okraji zájmu se u premiéra může stát přitěžující okolností.
Namísto toho Miroslav Kalousek v úterý večer působil jako kompetentní, ale už trochu unavený muž, v němž už není moc politické vášně. Člověk, který dlouhá léta vedl boje jak nalevo, tak napravo a vsadil si na předčasné volby a najednou zjišťuje, že levice ho možná nebude k ničemu potřebovat a pravice asi bude tak malá, že „dominance napravo“ bude legrační pojem.
Jedna věc byl na celé debatě rozhodně fascinující, minimálně v konfrontaci s podobnými debatami před volbami 2010. Jak radikálně se za tři roky změnila atmosféra. Přesněji řečeno, jak fatálně jsme se posunuli od požadavků na vyrovnané hospodaření, až k dnešním heslům o roztočení dluhové spirály, které jsou jen propagačně maskovány heslem o lepším vybírání daní, které přinese žádoucí peníze. Nic podstatného nepřinesou a všichni to ví.
