DUŠAN ŠRÁMEK: Komunistický soud očistil komunistického bachaře
Minulý týden zprostil obžaloby liberecký soud bývalého poslance a dnešního krajského zastupitele za KSČM Josefa Vondrušku, který měl jako bachař v Minkovicích před listopadem 1989 mlátit vězně, konkrétně tehdejšího disidenta Jiřího Wolfa.
„Neprokázalo se, že ke skutku došlo. Vina musí být prokázána bez pochybností. Skutky jsou velmi obecně podané, mohly se stát kdykoliv. Jediným důkazem je navíc výpověď obžalovaného Wolfa a ta se liší v přípravném řízení i v hlavním líčení,“ řekl předseda senátu Pavel Pachner, když zdůvodňoval rozsudek. Těžko říci, co se mu honilo při vyhlašování rozsudku hlavou, ale klidně by mohl u komunistů kandidovat na post ministra (ne)spravedlnosti. Navíc prokazatelně nemluví pravdu, a manipuluje, až se práší.
Onen rozpor ve výpovědi byl totiž o tom, že v přípravném řízení Wolf odkázal na dny, kdy jej Vondruška mlátil, podle záznamu, kdy byl na takzvaném „oddělení výkonu trestu“ – (OKVT). Ve slangové řeči odsouzených se jim říkalo „díry, bunkry, černé díry, pytle, ledničky a šuplíky“. Sami dozorci těmto izolacím uvnitř pracovních táborů říkali velmi výstižně „mučírna“ nebo „předpeklí“. Tam k bití, ale bez jakýchkoli svědků docházelo. Nepohodlní muklové se umisťovali účelově právě na cely samovazeb, kde byli v korekci osamoceni, tedy naprosto bezbranní, a kde se mlácení, kopání a bití obušky praktikovalo snad každý den. Ve Wolfově případě to bylo šestkrát.
Mlácení vězňů beze svědků bylo logické. Nikdo z bachařů nemohl vědět, zda to jednou nepraskne, a tak se každé takové násilí odehrávalo pouze mezi ním a jeho obětí. Těžko chtít, aby si Wolf, v temnici, kde byl jednou i několik týdnů, vedl nějaký kalendář. V přípravném řízení se tedy odvolal na kázeňské lístky, kdy byl přemístěn do „díry“, jak se mimo jiné OKVT říkalo. Je přirozené, že konkrétní data si už u soudu nepamatoval, a odkázal na výpověď v přípravném řízení. A tohle povedený soudce hodnotil jako rozpor ve výpovědi.
Filipes z parlamentu
Vondruška stál u libereckého soudu už před dvěma roky, i tehdy ho senát zprostil obžaloby. Odvolací krajský soud v Hradci Králové ovšem osvobozující verdikt zrušil. Pachner totiž před Vondruškovým zproštěním viny nevzal v potaz některé důkazy. A proč vlastně nebyla odvolačka u KS v Liberci? Liberecký krajský soud se totiž musel vyloučit pro podjatost, protože jedním z jeho soudců je i bývalý dozorový prokurátor z Minkovic. Právě dozorová prokurátoři, kteří měli pod sebou i kriminály, kryli zločiny bachařů. Co lze více říci o očistě české justice?
Wolf své mlácení Vondruškou popsal již v roce 1981, poté co si odseděl trest v Minkovicích, ve svých Motácích. Za to pak vyfasoval dalších šest let ve Valdicích. Tenkrát ještě nevěděl, kdo se se skrývá za bachařem, kterému říkali ve vězení Filipes. Poznal ho až na televizních záběrech z parlamentu jako váženého komunistického poslance.
O tom, jak Pachner soud „nestranně“ vedl, svědčí i to, jak zacházel důkazy. Jakoby na pozici zločince byl Wolf. Nechal si na něj vytáhnout kádrový posudek z kriminálu, a dokonce se neštítil použít i odsuzující rozsudek za pomluvu, když Wolf z mlácení obvinil estébáky, kteří jej vyšetřovali v přípravném řízení. Co na tom, že tento rozsudek byl v rámci soudních rehabilitací po roce 1989 zrušen jako nezákonný. Pro Pachnera je podstatný onen rozsudek z doby totality.
Bachařská mafie
To, že budou krýt Vondrušku jeho spoluzločinci, kteří se chovali úplně stejně, nepřekvapí. Soudce ale bral Wolfovi slovo, když se svými otázkami na ně dostával k meritu věci. Žádný referent režimu totiž nesměl zůstat stranou. Každý nováček si musel, v rámci kolektivní viny, tímto oddělením projít. Toto zaučování vycházelo z prevence, aby nikdo nemohl jednou poukazovat na své kolegy. „To oni mučili, já to nebyl!“ Tak se dopředu preventivně odbourávali korunní svědci incidentů na samovazbách, dokonce i vražd, pro případ, že by mohlo dojít k soudním procesům. Vytvářelo to bachařskou mafii, krytou dodnes principem omerty. Podivný byl i Pachnerův argument, že Wolf po mlácení nikdy nevyhledal lékařské ošetření. Na OKVT žádné lékařské ošetření neexistovalo, a bachaři nepředvedli na marodku nikoho, kdo měl na těle stopy po násilí. Vězeň tím navíc riskoval další postih a šikanu, jak se to konkrétně Wolfovi stalo osobně, když z mlácení obvinil vyšetřovatel StB.
Zatímco výpovědi bachařů bral soudce jako slovo boží, výpovědi svědků ve Wolfův prospěch nebral v potaz vůbec. Přitom tehdejší vězeň z Minkovic Pavel Skramlík viděl Vondrušku, jak Wolfa mlátí, přímo na vlastní oči a před soudem to vypověděl. Všechno marné.
Rozsudek soudce Pachnera je otřesnou připomínkou neschopnosti, či zde spíše záměrné neochoty vypořádat se dědictvím komunistické minulosti. Zatímco Vondruška sedí v krajském zastupitelstvu a kandiduje znovu za KSČM do sněmovny, oběť Wolf má díky jeho „péči“ doživotní fyzické a psychické problémy.
Jaký rozdíl proti sousednímu Německu, kde se justice snaží dohnat ke spravedlnosti poslední žijící dozorce z nacistických koncentráků. V Německu totiž k odsouzení stačí samotný fakt, že dotyčný pracoval na takovém zařazení, v němž mohl porušovat lidská práva vězňů. Představa, že něco podobného by bylo možné legislativně prosadit i u nás, je bohužel z říše sci – fi.
