DANIEL DEYL: Republikáni ženou sami sebe k rozpadu
Co přineslo nedávné šestnáctidenní zablokování některých funkcí americké federální vlády? Čtyřiadvacet miliard dolarů minus a hrozbu rozložení jedné ze dvou hlavních politických stran do (nejméně) dvou frakcí.
Už by snad mohl být klid, řekli byste, když se američtí kongresmani a senátoři konečně dohodli na tom, že jejich exekutiva smí fungovat a dostane na to nějaké peníze. Ve skutečnosti je to obráceně: právě teď se to v americké politice začne vařit hůř než dosud.
Jde o to, že celé vyděračské divadlo, které v půli října skončilo za pět minut dvanáct dílčím vítězstvím administrativy prezidenta Baracka Obamy, se v lednu odehraje znovu. Tehdy už peníze říjnovou dohodou administrativě přiřčené budou utraceny a zastavení určitých funkcí půjde znovu na přetřes.
Obamovo vítězství spočívá v tom, že dostal peníze na provoz administrativy, aniž by musel zrušit či zredukovat plošné a povinné zdravotní pojištění. To má - teoreticky - poskytnout přístup ke zdravotní péči všem třiceti až padesáti milionům Američanů, kteří dnes žádné pojištění nemají a mohou se nechat ošetřit pouze v naléhavých případech nebo za hotovost.
Republikání požadovali zrušení či podstatné omezení tohoto zákona - jenž již od 1. října platí - výměnou za schválení vyššího dluhového limitu pro administrativu. (Takové opatření umožní federálním úřadům fungovat i ve chvíli, kdy nejenže není žádný rozpočet, nýbrž dokonce ani americký ekvivalent českého rozpočtového provizoria.)
„Příčetní“ versus „kamikadze“
Nakonec republikáni neuspěli, v lednu však bude situace jiná. Volby několika guvernérů a zástupců do obou komor Kongresu budou na dohled; proběhnou na začátku listopadu 2014. A zatímco kandidáti Demokratické strany jsou plus minus konsolidovaní v podpoře prezidenta, Republikánská strana prochází politickým ekvivalentem občanské války.
Republikáni drží většinu ve Sněmovně reprezentantů a menšinu v Senátu - ovšem menšinu natolik početnou, jež je schopna procedurálními průtahy prakticky zneškodnit jakýkoli zákon. Dlouhou dobu stáli jejich zákonodární zástupci proti Obamovi jednotně; až ve chvíli, kdy začal bezprostředně hrozit katastrofální kolaps, několik z nich couvlo. A právě souboj mezi těmito "příčetnými" na straně jedné a "kamikadze" na straně druhé, jak obě skupiny nazval měsíčník The Atlantic, bude rozhodovat o tom, jak bude vypadat nejen lednový střet s demokraty, nýbrž dost možná i rozložení amerických politických sil do budoucna.
Kdo je kdo? Kamikadze jsou obvykle přívrženci Tea Party, neformální platformě uvnitř Republikánské strany, která sdružuje libertariány, odpůrce čehokoli federálního, odpůrce uvolnění imigračních podmínek, ty, kteří se připravují na konec světa, a podobné lidi. Senátoři Ted Cruz z Texasu a Marco Rubio z Floridy patří k těm nejhlasitějším.
K těm, kdo se na poslední chvíli rozhodli finančnímu kolapsu zabránit, patří především několik prominentních senátorů: šéf senátní menšiny Mitch McConnell, Lindsey Graham z Jižní Karolíny a Lamar Alexander z Tennessee. To všechno jsou respektovaní dlouholetí senátoři, jejichž slovo má váhu. K nim se však připojila značná část odborné veřejnosti, která obvykle stojí bezpečně na konzervativních pozicích: Obchodní komora Spojených států (v nevídané shodě s odboráři); komentátoři Charles Krauthammer a Jonah Goldberg; a dokonce i nepřítel veškerých daní Grover Norquist, zakladatel silně konzervativní organizace Američané pro daňovou reformu.
Ti všichni nakonec vyzývali kongresmany, aby "šli s Obamou", což je ve stranicky vyostřené atmosféře americké politiky neslýchané.
Dvě křídla proti sobě
Vtip je schovaný v americkém volebním systému, v němž kandidát na kteroukoli slušnou funkci musí projít primárkami – a v nich samozřejmě mají větší váhu názory politickému středu vzdálenější, než jsou ty, které zní ve finálovém souboji kandidátů obou stran. Umírněným či příčetným republikánům proto mnohdy hrozí větší nebezpečí neúspěchu už v primárkách, od kandidátů vzešlých z kruhů okolo Tea Party, než později v souboji s demokraty.
Toho jsou si vědomy obě strany. Senátor Ted Cruz, nejhlasitější hlas čajostraníků, už sliboval svým kolegům-republikánům horký leden. Na druhé straně třeba právě Obchodní komora Spojených států začala vybírat peníze na kampaně specificky pro umírněné kandidáty.
Takový schizofrenní stav však není dlouho udržitelný. Situace nese všechny znaky fungování dvou soupeřících politických stran, ne jedné. Pokud jedna ze stran sporu o finanční podporu nepřijde (což tak zatím nevypadá), reálně hrozí, že se Republikánská strana po 160 letech existence rozpadne vedví.
