JAN JANDOUREK: Prokletí této země: prezidenti na pokraji sil
Je skoro pravidlem, že v klíčových okamžicích země nebyla hlava státu v takové formě, aby mohla splnit své státnické povinnosti. Zase se to opakuje.
Kdyby byl T. G. Masaryk fyzicky a mentálně o pět let mladší, dožil by se konce svého prezidentského období a události kolem Mnichova by se odehrály trochu jinak. Válku bychom nejspíš nevyhráli, ale po symbolickém odporu by mohlo letectvo uletět za hranice, těžké zbraně se daly zničit a vláda mohla prchnout do Londýna hned a nebojovat tam pracně o svou legitimitu. A hlavně by z té kapitulace neměl národ kocovinu dodnes.
Beneš státník nebyl a za Mnichova byl ještě v kondici, ale za války už to s ním začalo jít z kopce a v únoru 48 se zachoval podle toho. Být na tom o něco lépe, mohl odejít potřetí do exilu a podlomit legitimitu komunistů a jejich puče. O Háchovi škoda mluvit. Zvolili ho s tím, že „pan president se nedostane do situace, že by rozhodoval“. Jenže musel, i když velké rozhodování to s nožem na krku u Hitlera v kancléřství asi nebylo. Śéf rozvědky František Moravec do posledních dní v březnu 1939 říkal, co všechno by se mělo udělat, aby okupace, o které věděl na den přesně, neproběhla Němcům tak hladce a s takovým ziskem. Senilní prezident a zbabělá vláda neudělali nic, jednak mu nevěřili, jednak se báli.
Seriál trosek pokračuje
Lidská troska Gottwald nechal popravovat své letité spolusoudruhy, jak mu Moskva nakázala. Ludvík Svoboda se definitivně znemožnil podílem na normalizaci a museli ho, již zcela senilního, sesadit. Že byl Husák bezmocný a nemocný depresivní stařec dění v listopadu 89 usnadnilo, ale to je ten jediný klad. Havel měl štěstí, že ho poslední roky nepotkaly v úřadě, byl ušetřen nejhoršího. Klaus je sice stále svěží tenisový důchodce, ale mnohé jeho počiny dávají tušit, že myšlenkové procesy už nejsou, co bývaly.
No a teď tady máme tohle. Hlava státu a vrchní velitel ozbrojených sil vypadá, jak vypadá a to ještě nevíme všechno. Naštěstí teď nehrozí vnější ohrožení republiky. Nebo ono možná hrozí, jen není tak vidět. Pak je otázka, jestli výjimečně není (z historického hlediska) dobře, že prezident není zcela při síle. Normální stav to ale není.
Nemohli bychom zvolit v téhle zemi prezidentem už zase jednou někoho přijatelně myslícího a přijatelně zdravého?
