JAN JANDOUREK: Lidé jsou rádi, že trávili život za bolševika, protože „bylo žrádlo“. Tak žrádlo to skutečně bylo
Bolševismus je spíše diagnóza, než že by to byl nějaký myšlenkový systém. Ale zapustil v některých lidech takové kořeny, že už se s tím asi nedá nic dělat.
Je to tak půvabné, že to nemohu necitovat. Jeden ze čtenářů v reakci na zdejší článek píše: „Jsem agresivní zatvrzelý bolševik a jsem rád, že jsem mohl velkou část života prožít za hlubokého míru, kdy jsme měli co žrát, nikdo se nemusel bát o práci a byla sranda.“
Z kontextu plyne, že ten člověk není provokatér nasazený CIA, ale myslí to skutečně. Ostatně patnáct procent pro komunisty ve volbách a dost dalších procent pro všelijaké postkomunisty a poloviční komunisty a bývalé komunisty ukazují, že s bývalým režimem nemají nějaké negativní asociace.
Tak je to samozřejmě věcí vkusu, co se komu líbí. Stačí se podívat na třicet let staré fotografie našich měst, nebo si pustit některý z normalizačních seriálů odehrávajících se v nějaké fabrice, abychom viděli, jaký to byl hnus. Sranda byla, to ano. To pamatuji.
Pokud se ale nemýlím, největší sranda byla ta, kterou si lidé dělali z komunistů a jejich zchátralého režimu, který nicméně pořád ještě držel násilím pohromadě. Ale zpět k tomu žrádlu. Člověka nakonec vždycky prozradí jeho jazyk. My doma například vždycky jedli, možná, že v rodinách nakloněných režimu se žralo. V tom i onom slova smyslu. Tak nikdo těm lidem nebrání v tom pokračovat, v tom mají možnost volby. My tehdy neměli možnost volby jíst jako na Západě.
Proč nebýt komunistou
O tom, jak se bolševik vyjadřuje, mluví dost výstižně už Karel Čapek ve svém slavném textu, proč nejsem komunistou.
„Nejdivnější a nejnelidštější na komunismu je jeho zvláštní pochmurnost. Čím hůře, tím lépe; porazí-li cyklista hluchou babičku, je to důkaz zpuchřelosti dnešního řádu; strčí-li dělník prst do koleček stroje, nerozmačkají mu jeho ubohý prst kolečka, nýbrž měšťáci, a k tomu ještě s krvežíznivou rozkoší. Srdce všech lidí, kteří z těch či oněch osobních příčin nejsou komunisty, jsou zhovadilá a hnusná jako vřed; není dobrého chlupu na celém dnešním řádu; co je, je špatné.“
Nebo: „Nehostinné a nelidské je klima komunismu; není střední temperatury mezi mrazivou buržoazií a revolučním ohněm; není nic, čemu by se proletář směl s požitkem a nerušeně oddat. Není na světě oběd nebo večeře; buď je to plesnivá kůrka chudého, nebo žranice pánů. Není už láska, nýbrž buď perverze bohatých, nebo proletářské plození dětí. Buržoa vdechuje svou vlastní hnilobu a dělník souchotiny; tím jaksi vymizel vzduch.“ No ano, pořád ta perverze jazyka pokračuje. Bylo co „žrát“. Nejsou funkce, jsou jen „koryta“. Není nadstandard, ale „kupčení se zdravím lidí“. Nejsou novináři, existují jen „presstituti“. O pravdě a lásce už není možné mluvit. Proč taky, bolševik vychází z teorie třídní nenávisti a prolhanost byla podstatou systému. (Měnová reforma nebude, zato maso bude vbrzku, na Kubě žádné sovětské rakety nejsou, teda byly, ale už jsme je jako mírotvorci odvezli, Černobyl není radioaktivní, soudruh Slánský je skvělý soudruh, soudruh Slánský je pes a patří na šibenici, soudruh Brežněv je drahý, soudruh Brežněv se opustil chyb a stagnace.)
Co na tom, že dnešní jídlo je ve skutečnosti výrazně levnější, než bylo za bolševika „žrádlo“. Co na tom, že je zřejmě přes všechnu mytologii o děsivých přísadách asi zdravější než tehdy, když se lidé dožívají několik let více, než v rudém ráji. Uzavřenou mysl už žádný člověk velkým vzletům ducha nenaučí. Ještě že ti lidé si své tenze snad kompenzují díky buržoaznímu vynálezu internetu a nejdou hned do ulic někoho ušet, aby se doba žrádla vrátila. Ona byla dost nestravitelná.
