JAN JANDOUREK: Sobotka má jedinou šanci, potřít odpůrce a slepit trochu úspěšnou vládu. Jinak je s ČSSD konec
Sociolog Jan Keller (čerstvý držitel státního vyznamenání a nově též přispěvatel Haló novin, kde chválí komunistického předáka Filipa za racionalitu a kontakt s realitou) uvažuje v pondělním Právu, jak je možné, že ČSSD získala ve volbách jen zhruba dvacet procent hlasů. Sám si odpovídá: „Už při prvním pohledu na volební výsledky je zřejmé, že sociální demokracii se nepodařilo oslovit dvě nejohroženější skupiny v naší společnosti.“
Podle něj jsou první skupinou lidé stojící těsně nad prahem chudoby. Podle Kellera „po asociálních pravicových reformních experimentech je jich mnohem víc než těch, kteří se již do chudoby propadli“. Tak dejme tomu. Soudí, že ti dali hlas hlavně Okamurovi a někteří Babišovi.
Jenže pak je tu druhá skupina voličů, totiž ti, kteří se odvrátili od pravicových stran bývalé vládní koalice. Jsou to voliči středních vrstev. „Konečně pochopili,“ říká Keller, „že TOP 09 a ODS pro ně nic dobrého neudělají. Obě strany kopou za úplně jiné kruhy. Tito znejistělí voliči středních vrstev způsobili, že Babišovo ANO vítězilo v zatím ještě relativně prosperujících regionech a výrazně bodovalo ve velkých městech.“
Sociolog vyzývá sociální demokracii, aby se zamyslela nad tím, proč také její politici spadli do této kategorie. „Svalovat vinu na Bohuslava Sobotku mohou jen opravdu vybraní vrcholní funkcionáři ČSSD, kteří se dokážou tvářit, že oni přece neměli s politikou nikdy nic společného.“
Už nevědí, co chtějí
Keller vlastně popisuje jev, který můžeme, bez ohledu na politickou barvu, popsat jako vyčpělost. Ti lidé jsou v politice příliš dlouho, ztratili schopnost jasně říci, o co jim jde a jak toho chtějí dosáhnout. Politika znamená hájit zájmy konkrétní slupiny obyvatel, především zájmy ekonomické. Jenže střední třída si připadá pravicí už dávno odepsaná. Stejně tak už ani ti takzvaní chudí nemají zřejmě dojem, že se za jejich zájmy bude sociální demokracie brát.
Každý z politických táborů měl samozřejmě taky dost smůlu. Pravice od Topolánka dál sklízela plody světové krize, s kterou neměla nic společného a nijak ji nezavinila. Můžeme se přít o to, jestli za Nečase neudělala některé chyby, které dopady krize prohloubily, ale obraz spálené země je mimo realitu. Sedmá nejnižší nezaměstnanost v Unii je také ukazatel.
Socialisté zase měli smůlu, že jejich velký vůdce Paroubek to prostě tenkrát přepálil. Nejdřív svrhl omylem vládu a nevěděl, co si s tím počít. Potom se mu další volby vzdálily a jeho kampaň trvala trapně dlouho a byla trapně drahá. Kromě toho se mu podařilo zúžit koaliční potenciál ČSSD prakticky na nulu. Po něm už přišel jen rozpad prohloubený především Milošem Zemanem a také Paroubkovou palbou. To už se nelíbilo ani starým věrným voličům levice. Proč, když nevolili Zemanovce, by měli volit stranu, kde bují zemanovské křídlo?
Takže na scénu naběhly nové subjekty a Babiš s Okamurou se přehoupli přes laťku až do Sněmovny.
Vzhledem k tomu, že ANO je přes všechny etické kodexy dost nevypočitatelný tým, je to prakticky nemožná mise. Jiná možnost ale nejspíš není. Když to krachne, máme tu další předčasné volby, vyhraje je Babiš a pak se dočkáme vlády, kde se už o torza kdysi mocných stran nebude nikdo zajímat.
