MAREK STONIŠ: Listopadové dějiny nekončí
Už čtyřiadvacet let nás přepadá bezmoc a vztek, když slyšíme nebo čteme lamentace, že před Listopadem jsme se měli lépe než po něm.
Došlo to bohužel tak daleko, že dvě ze tří stran, které právě skládají novou vládní koalici, jsou přesvědčeny, že doba od listopadu 1989 dodnes byla jeden velký systémový omyl (sociální demokracie), nebo dokonce jeden velký bordel (ANO).
Není to samozřejmě pravda.
Nehodláme urážet a zdržovat pravidelné čtenáře Reflexu výčtem argumentů, proč je demokracie lepší než totalita. Každý z nás má svůj životní příběh, zkušenosti a znalosti a dokáže si výhody svobodného režimu spočítat sám. A osobní neúspěch nebo selhání nevydává automaticky za selhání celku. I když to může být někdy těžké.
Když se někomu z nás ovšem občas stane, že v diskusi prostě musíme polistopadový režim hájit (se všemi jeho chybami a omyly) a srovnávat jej s předchozí totalitou, asi nejprůkaznější je argumentovat dvěma následujícími zlověstnými příklady:
Miladou Horákovou, kterou komunisté pověsili pro jiný názor. Zavřete oči, zkuste si tu exekuci na pankráckém dvorku představit a pak se účastnit diskuse, v níž se relativizují zločiny komunismu.
A dále – jak mohli poúnoroví mocní mučit a zavírat válečné hrdiny jen proto, že měli tu drzost a bojovali proti Hitlerovi na západní, nikoli sovětské frontě? Dovedete si představit vyšší formu organizované zvrhlosti?
Nemá smysl uvádět tisíce dalších drobnějších i větších zločinů, které na nás komunismus čtyři desítky let páchal; kdo chce, ví o nich, kdo ne, nutně bude považovat poslední čtvrtstoletí za chybu a omyl. Nic dalšího než demokracie nebo totalita neexistuje. Kdo destruuje první, směřuje ke druhému.
I proto jsme se rozhodli věnovat výročí sedmnáctého listopadu 1989 velkou část aktuálního čísla. Stojí podle nás za to připomenout nejen vše pozitivní, co nám tato doba přinesla, ale také popsat riziko, necháme-li si vnutit její totální negaci. Kterou asi nejlépe symbolizuje prezident vyznamenávající lidi, proti nimž se listopadová revoluce vedla.
Jediné, o čem se v diskusích o předlistopadové době nemá smysl přít, je fakt, že jsme byli o čtvrtstoletí mladší a pravděpodobně zdravější. Těžko říct, jak vy, ale my bychom s odpovědí na mefistofelskou otázku, zda bychom teď chtěli žít coby dvacetiletí v totalitě, nebo raději jako pětačtyřicetiletí v demokracii, neváhali:
Ani náhodou!
