LUDĚK STANĚK: Rapper Řezník redefinuje pojetí svobody tvorby v Čechách
To co začalo jako obyčejná hloupost pořadatelů soutěže Český slavík, je nakonec debata o tom, jak chápat umění, jeho svobodu a jeho dopady.
Pokud jste posledních několik dní měli to štěstí a o tuhle kauzu nezavadili, zde je krátké shrnutí: Pořadatelé soutěže Český slavík v jedné z okrajových kategorií nechali hlasovat fanoušky na internetu. Nebylo to jen tak- za první místo v téhle soutěži bylo sto tisíc korun. Souboj dlouho vedl (nebo to alespoň tvrdil a dodnes to nikdo nevyvrátil) rapper Řezník. Podle jedněch psychopat, sexuální deviant a fašista nabádající ve svých textech k násilí na prakticky každém, kdo je slabší než on. Podle druhých pak především umělecká maska jeho nositele, která je prostě rapovou verzí splatterových hororů typu Hostel nebo Saw. Pak z ničeho nic průběžné výsledky zmizely a v konečných výsledcích rapper vůbec nefiguroval.
Po třech dnech (a zájmu několika novinářů) vydali pořadatelé prohlášení, že Řezníka zpětně vyškrtli. Udělali to tí nejimbecilnějším způsobem, který jim měl zajistit morální alibi - vyzvali lidi, aby se sami podívali, jak hnusná produkce Řezníka je (takže oni nejsou ti zlí) a udělali mu daleko větší reklamu, než jakou by měl, kdyby v soutěži zůstal.
Rappera se zastal Matěj Ruppert, který vrátil svoji cenu za skokana roku s poměrně logickým argumentem, že pokud jsou věci takhle, nemá jistotu, že v roce 2006 skutečně vyhrál. Pak se přidali Tomáš Klus, Richard Krajčo se také rozhodl, že svět nemůže existovat bez jeho názoru na věc, v tu chvíli už se na Řezníkova videa podívali všichni ti, které k tomu organizátoři Slavíka vyzvali a začala sociálně síťová obdoba hospodské rvačky, v níž se všichni hádají se všemi, ale málokdo ve skutečnosti chápe proč.
„Případ Řezník“ je přitom zajímavý v mnoha ohledech. Je to první velký případ „morální paniky“ v české společnosti, způsobené uměním. Po devadesátých letech, kdy jsme si tak nějak mysleli, že všechno je možné a po nultých letech, kdy jsme se nad fotografiemi ztopořeného pyje Mirka Topolánka navzájem ujišťovali, že jsme velmi liberální stát jsou tu najednou desátá léta, kdy všechny předchozí svobody najednou padají. Policie rozhání technoparties a zavírá growshopy, pořad typu Česká soda by dnes Česká televize nikdy neodvysílala a celá dorostlá generace devadesátých let najednou vážně tvrdí, že pokud se v tom mluví sprostě,není to pravé umění.
Nejde přitom o to, zda je Řezník opravdu psychopat, nebo je to jen role. Jisté je, že jeho texty jsou daleko za hranou toho, co jsou někteří lidé schopni pojmout jako umění. Faktem je, že mně osobně přijdou hloupé a chvílemi odporné. Ale stejně tak nejsem fanouškem splatterových hororů, kde se lidi rozřezávají cirkulárkou a čtvrtí zaživa. Prostě na ně nechodím. Přesto běží normálně v kinech i televizi. A nikdo zatím nezačal tvrdit, že se po jejich shlédnutí lidé vydávají do ulic hromadně vraždit a znásilňovat. Ostatně, to je první a základní argument proti celé věci- zakázat cokoli neznamená zbavit se problému. Kdyby umění mělo takovou moc, jako tvrdí lidé, kteří tvrdí, že mezi Řezníkovou tvorbou a řekněme násilím na ženách je přímá úměra, pak by v opačném gardu stačilo hrát čtvrtnáct dní v rádiu po celém světě skladbu Give Peace a Chance a … tramtadadáá… všechny světové války jsou vyřešeny. Nicméně tak to prostě nefunguje. Umění prostě takovou moc nemá a kdo tvrdí, že ano, velmi pravděpodobně kecá.
Morální panika, kterou Řezníkova tvorba spustila ale zakrývá důležitější problémy. Kde je hranice, kdy můžeme někoho vytlačit z veřejného prostoru, protože jeho tvorba už nám přijde za čárou? A kdo tu hranici bude určovat? Pokud jsem si něčím jistý, pak tím, že to nemá být jakási promotérská organizace, která má v Českém slavíku prostě jen sečíst hlasy. Zajímavé přitom je, jak je tahle anketa veřejností vnímána. Po kauze Řezník se totiž ukázalo, že mnoho lidí celu událost chápe jako „soukromý problém soukromé ankety, kdy si její majitelé mohou dělat, co chtějí“. Což o tom, jak je vnímána nejstarší popkulturní anketa v Česku říká tak nějak vše. Žádná tradice, žádná kontinuita - teď tuhle anketu vlastní třeba Karel a když se Karel rozhodne, že z Českého slavíka udělá anketu o nejlepší buřt, je to jeho věc. A stejně tak si může dělat cokoli s pravidly. Až bude soutěž vlastnit pan Honza, budou to zase jeho pravdila a může to být celé třeba o salámech. Upřímně, pokud veřejnost chápe Českého slavíka takhle, nemá ta soutěž absolutně žádný význam ani žádnou budoucnost.
Nejhorší zprávou celé kauzy Řezník tak není to, že tu je nějaký kluk s maskou, který špatně rapuje o tom, co viděl v nějakém špatném hororu. Je to zjištění kolik lidí v Čechách si myslí, že odstranit nepříjemné věci z dohledu, případně je zakázat je tím nejlepším řešením každého problému.
