Prezident Miloš Zeman přehodil rozhodování o udělování milostí na ministerstvo spravedlnosti. Mávnutím ruky se tak zbavil další „idiotské“ ústavní zvyklosti.
Těžko říci, jak si tento krok vysvětlovat, ačkoli jej avizoval již v předvolební kampani. Prezidentská milost je, stejně tak jako amnestie určitým, mimořádným opravným prostředkem, který je Ústavou svěřen přímo do rukou hlavy státu.
Ta tak tuto pravomoc sice nemusí využívat, či jí využívat pouze podle svého uvážení, ale nemůže ji delegovat na kohokoli jiného, ať už je to orgán veřejné správy, či jiný ústavní činitel. Delegace na ministerstvo spravedlnosti (MS) má z tohoto pohledu stejný význam, jako by ji převedl na nádraží ve Zlámané Lhotě.Je pravda, že za Václava Havla podklady k milostem připravovalo rovněž MS, ale to bylo o něčem jiném. Rozhodování o milostech si ponechal přímo ve své kompetenci. Jeho nástupce Václav Klaus si celou agendu udělování milostí vztáhl přímo na sebe, a rozhodoval se na základě názoru tří poradců, kteří daný spis a žádost prostudovali. Oba přístupy bývalých prezidentů byly stejně legitimní. Ale to, co předvedl Miloš Zeman, je podivný kočkopes, který přinese víc problémů než užitku.
Prezident například prohlásil, že bude rozhodovat pouze o těch milostech, u nichž bude existovat nějaký humanitární důvod. To ale mohl udělat i bez toho, aby agendu hodil na bedra někoho jiného. Jak bude taková selekce vlastně probíhat?
Za prvé není vůbec jasné, komu primárně bude žadatel o milost své podání posílat. Zda to bude rovnou MS, které ale není ústavním orgánem, který o milostech rozhoduje, anebo logicky Kancelář prezidenta republiky, která … která ale udělá co? Přečte si žádost, a když shledá, že jsou v ní humanitární důvody, tak si ji ponechá k rozhodnutí, a ostatní žádosti pošle na MS? Anebo ji ani nepřečte, a rovnou každou žádost šoupne do Vyšehradské ulice, kde sídlí ministerstvo? A to teprve zjistí, o co jde? A co bude dál?
Samo ministerstvo stejně nemůže poslat žadateli zamítnutí žádosti, to může jenom prezident. Takže mu žádost zase z MS pošlou zpátky. Tak to alespoň tvrdí někteří právníci. Jenže jiný právní názor naopak tvrdí, že pravomocí prezidenta je pouze udělení milosti, ale neudělení může přenechat někomu jinému. Než Ústavní soud definitivně sdělí, který z obou názorů je platný, tak nás ještě čeká kopec legrace. A další otázka. Bude MS zkoumat relevantnost žádosti a podávat návrhy i v případě, kdy půjde o čistě humanitární důvody, nebo se bude zabývat pouze těmi, kde jsou uvedeny jiné důvody, protože prezident by si to třeba mohl rozmyslet, a v nějakém do očí bijícím případě mohl žádosti vyhovět i z jiného důvodu? A co když půjde o mix důvodů? Tedy napadení rozsudku, vady řízení, a zároveň důvody humanitní? Možná že už má prezident na vše připravenou odpověď. Z jeho kusého vyjádření jsme se jí ale nedočkali.
Je zde ale další úhel pohledu. Je Zemanovým alibismem a neúctou k občanům vyřadit a priori jakékoli jiné důvody, než jsou humanitní. Například existence spolku Šalamoun jasně ukazuje, že ani za použití jiných mimořádných opravných prostředků, jak je například obnova řízení či stížnost pro porušení zákona není možné se dobrat spravedlnosti. Cesta prezidentské milosti je pro postižené tou poslední možností, jak se pokusit nespravedlivý rozsudek zvrátit. A Zeman jim tuto možnost bere.
V předvolební kampani to vysvětloval jako protikorupční opatření. Jenže stejně jako v případech jakýchkoli jiných regulací i v tomto případě tomu může být úplně naopak. Postižení, kteří se budou chtít dobrat svobody, vyvinou klidně i nelegální úsilí, aby si opatřily „humanitární“ důvody u vědomí toho, že jakékoli jiné – byť pravdivé – nebudou brány v případě žádosti v potaz. Těžko by si asi nechal odsouzený, který je ve výkonu trestu zfalšovat zdravotní stav. U jiných, hlavně sociálních důvodů, což je například starost o nemocného člena rodiny, by už to takový problém nemusel být. Prezidentovo vyjádření je totiž při extenzivním výkladu možno chápat i tak, že kdo uvede v žádosti humanitární důvody, automaticky milost dostane.
