BOHUMIL DOLEŽAL: Kompromis Cyrila Svobody
Koaliční jednání o církevních restitucích dospělo do zvláštního stádia. Podle toho, co v sobotních Událostech na ČT1 řekl místopředseda KDU-ČSL Svoboda, byla otázka vyřazena z koaličních jednání a bude se jí zabývat tým expertů, v němž budou zastoupeni představitelé ČSSD, hnutí ANO a církví a náboženských společností. Lidovci si umyjí ruce a koalice se může dát do práce.
Situace je mimořádně vhodná pro různé kompromisy. Jeden navrhuje někdejší předseda KDU-ČSL Cyril Svoboda. Pozoruhodný je už způsob jeho zveřejnění.
Informaci o něm přinesly Babišovy Lidové noviny. Přesněji informovaly o tom, že zprávu o Svobodově návrhu přinesl internetový server Česká pozice, podporovaná rovněž Andrejem Babišem, kterou řídí novopečený šéfredaktor LN István Léko. Informace LN je ovšem podepsaná neutrálně –red- (nikoli např. Léko).
Sled úvah pana Svobody je následující: ve věci církevních restitucí vznikla patová situace, kterou lze řešit dvojím způsobem – buď mocenským zásahem státu (např. tak, že stát zdaní převod majetku), nebo vstřícným gestem. Se vstřícným gestem mají přijít podle Svobody „katolíci“ (tj. „církev“). Na dalších církvích a náboženských společnostech podle pana Svobody zjevně až tak nezáleží, dostanou dobrou šanci se přidat.
Výčet možností ovšem není úplně přesný. Za prvé, co je to „stát“. Situace je taková, že významnou součástí „státu“ má nyní naději se stát i KDU-ČSL jako strana vládní koalice. A je zjevné, že přitom bude hrát roli, jak se strana postaví k církevním restitucím. I KDU-ČSL je tedy stát, i když zatím jen in spe. A za druhé: situaci lze ve skutečnosti řešit trojím způsobem: mocenským zásahem „státu“, kompromisem, nebo tím, že „stát“ couvne. Kompromis se ovšem stane nutkavějším, když se řekne: chovejte se vstřícně, jinak stát mocensky zasáhne.
A nyní sama povaha vstřícného gesta: měl by to být „posunek(!) nás katolíků vůči společnosti.“ „Posunek“ bude spočívat v tom, že „na platy svých duchovních si budeme vybírat sami mezi sebou“, přičemž z prostředků, které by „církev“ (rozuměj katolická) získala úpravou majetkových vztahů, by se měly podporovat jen její pečovatelské, vzdělávací a další činnosti, „prospěšné všem“, a údržba movitého i nemovitého majetku – kulturního dědictví. Tedy „výlučně to, z čeho má prospěch celá společnost“.
Jsou snad „katolíci“ něco jiného než společnost? A co je ještě důležitější: ty peníze nejsou žádný milodar státu, patří ze zákona těm církvím a náboženským společnostem, které jsou v něm vyjmenovány. Jsou na tom úplně stejně jako např. Svaz zahrádkářů (oblíbený příklad Václava Klause). Každá organizace vykonává činnosti prospěšné pro své členy, i takové, které jsou prospěšné i pro ostatní, a může své peníze rozdělovat mezi jedno i druhé dle vlastního uvážení. Stát (jakýkoli) musí přitom být k organizacím, které na jeho území legálně působí, neutrální a měřit jim, pokud jde o jejich práva, všem stejně.
Je zjevné, že náš dnešní stát (nebo dejme tomu „režim“) to v případě církví a náboženských společností dělat nechce (přesněji řečeno už zase nechce). A je politováníhodné, že pan Svoboda mu přitom svým nemravným návrhem podává maltu.
Více textů autora najdete v jeho politickém zápisníku Události na adrese bohumildolezal.cz.
