Libor Grygárek

Libor Grygárek Zdroj: ČTK

DUŠAN ŠRÁMEK: Obvinění Grygárka je ryze účelové

Dušan Šrámek

Minulý týden byl obviněn bývalý náměstek vrchního státního zástupce v Praze Libor Grygárek. Máme se radovat, že spravedlnost konečně dosáhla i na jednoho ze „zametačů“ různých kauz, anebo jde jenom o další z akcí zpovykaných policajtů z ÚOOZ a olomouckých prokurátorů?

„Kauza Grygárek“ a jeho údajné napojení na některé pražské šíbry, především na Romana Janouška, je třetí z celého řetězce, který vedl k bezprecedentnímu zásahu na úřadu vlády letos v červenci a následnému pádu vlády. Vlastně to byl základní prvek v celé „právní konstrukci“, kterou tehdy Šlachta s Ištvanem vytvořili. Údajné propojení Grygárka a Janouška byl rovněž důvod, proč bylo vyšetřování přesunuto z Prahy do Olomouce. 

Celá kauza, kvůli níž dnes Grygárek čelí obvinění, začala v roce 2009. Švýcarská prokuratura se formou právní pomoci obrátila na Vrchní státní zastupitelství v Praze s tím, že Švýcaři Janouškovi na jeho účtech zmrazili dvě stě miliónů korun kvůli podezřelým pohybům na účtech. A chtěli vědět, zda je proti němu vedeno nějaké trestní stíhání.

Příslušný státní zástupce, ne tedy Grygárek, s tímto dotazem oslovil policii, respektive ÚPKFK, a ta mu odpověděla, že není. Lustraci konkrétní osoby totiž provádí policie, a ne VSZ. Tuto odpověď pak VSZ Praha poslalo do Švýcarska.

A teď, po čtyřech letech z toho policie a státní zástupci začínají dovozovat, že Grygárek zabránil vyšetřování Janouška, protože se znali. Pomiňme teď fakt, že Grygárek i Janoušek vedle sebe bydlí v pražském Podolí, a že Grygárek opakovaně vysvětloval, proč si s Janouškem telefonoval (šlo o pojistnou událost), i to, že se prý osobně seznámili až v roce 2010, od kdy pocházejí i zmíněné telefonáty. Na celé kauze je především šílené to, že na základě nějakých kontaktů jsou schopny represivní orgány bez jakýchkoli dalších důkazů obvinit kohokoli z nějakého trestného jednání.

Stačí to zasadit jenom do té správné mainstremově mediální polohy, aby byl dotyčný odsouzen dopředu. Co na tom, že jakékoli „důkazy“ stojí na vodě. Navíc by šlachtovským estébákům a rudým prokurátorům z Olomouce stálo za to připomenout, že zahájit trestní stíhání lze pouze na základě trestního řádu, tedy pokud existuje důvodné podezření z trestného činu. A málo platné, existence nějakých peněz ve švýcarské bance ještě nezakládá důvodné podezření z nějakého nekalého jednání.

To není obhajoba Janouška, to je jenom holé konstatování faktu. Švýcaři totiž (na rozdíl například od MUS) ani nenaznačili, čeho by se ono podezření z praní špinavých peněz mělo týkat. Něco jiného by bylo, jestliže by byly zahájeny nějaké úkony trestního řízení, a Grygárek buď osobně, nebo svým vlivem zabránil policii konat. Nic takového se ale nestalo. To, co orgánové, všichni ti Šlachtové, Ištvanové, Komárové, Šeredové předvádějí, není nic jiného než opakování padesátých let, kdy k zahájení procesu také úplně stačila bujná fantazie jejich tehdejších předchůdců, jejich spekulace namísto důkazů, vytváření různých protistátních spikleneckých center, a pochybných právních konstrukcí. 

Obvinění tak není možné vnímat jinak, než jako ryze účelovou snahu narychlo před skončením vyšetřování kauzy Jany Nagyové (Nečasové) zlegalizovat tehdejší přesunutí místní příslušnosti na Moravu a zahájit tak vyšetřování i třetí, takzvané „kmotrovské“ části.