Zeman se pochválil, jak splácí státní dluh. Přitom je jeden z těch, kdo ho udělal
Miloš Zeman se pochválil, že dává třetinu platu na splácení státního dluhu. Na tom je jediné dobré to, že lidem připomíná, že nějaký státní dluh existuje.
Ve vánočním poselství, jak svému vystoupení v televizi Zeman říká, prezident připomněl, že třetinu svého prezidentského platu odevzdává na splácení státního dluhu. V posledních týdnech se k němu prý připojují občané i podniky. "Přál bych si, aby se tento fond stal jakousi analogií sbírky na podporu a pomoc republice, i když vím, že snižování zadluženosti je především úkolem vlády a její hospodářské politiky." řekl prezident.
Každý tuší, že Zemanovy peníze, ale ani žádné jiné peníze, státní dluh cekem nijak nesníží. Každý měsíc až do března 2018 do fondu vloží 60 000 korun, tedy třetinu svého platu. Chce tak motivovat lidi s vyššími příjmy, aby se na krácení státního dluhu podíleli. Na účtu fondu se podle jeho webu do 15. prosince shromáždilo zhruba 715 000 korun. Státní dluh ke konci června činil 1,678 bilionu korun. I kdyby dal každý občan republiky tisícovku, bylo by na účtu jen deset miliard. Kdyby byl deset tisíc, bylo by to sto miliard. Přitom jen úroky z dluhu každý rok činí několik desítek miliard. Abychom dluh zaplatili, musela by každá rodina odevzdat tolik, kolik by stálo slušné nové auto. I kdyby šli velcí boháči příkladem a třeba pan Kellner odevzdal celý svůj majetek, asi by to nestačilo ani na sedminu státního dluhu.
Trochu nemorální
To je ale jen technická stránka věci. Spíše jde morálku celé záležitosti. Ty dluhy začaly růst v době, kdy se Zeman ujal vlády. Rostly pak s občasnými výkyvy nahoru a dolů za všech vlád. Těm posledním může trochu sloužit za omluvu, že vypukla světová krize, což nebylo zadarmo. Dluhy ale nadělali politici tím, jak hospodařili s penězi, které jim lidé už jednou dali. Nikomu se samozřejmě nechce platit dvakrát. Lidé si za to samozřejmě tak trochu mohou sami, protože rozhazovače si svobodně zvolili a rozhazovači tuší, že mentalita lidu je taková. „Slib a dej, nebo tě nezvolím.“ To se pak před volbami těžko říká pravda.
V internetových debatách se občas objeví nějaký výkřik, který reaguje na čísla, kolik peněz z dluhu připadá na jednoho občana. Občané se brání, že oni nic nedluží, protože nic neutratili. To ale není otázka viny, ale matematiky. Stejně to nakonec zaplatí všichni. Buď penězi, nebo tím, že bude jezdit po mizerných silnicích. To všechno nějak přežijeme, ale aspoň by do toho nemuseli někteří lidé pouštět hloupé řeči a ještě ze sebe dělat dobrodince.
