JAN JANDOUREK: Miloš Zeman to s milostí teda moc nepřehnal. Jen to možná kapku přehnal…
Prezident Miloš Zeman neudělil milost muži, který je několik let nepohyblivý a milost doporučila ministryně spravedlnosti. Je to jeho věc, ale udělit ji mohl. Ne, měl…
Muž, kterému prezident nedal milost, je podle náměstka ministryně spravedlnosti Daniela Voláka stíhán za bagatelní trestnou činnost - mařil prý výkon úředního rozhodnutí. Po autonehodě je dotyčný skoro deset let upoután na lůžko. Následky jeho zranění jsou trvalé. Má vážně poraněnou míchu a mozek a jeho poranění hlavy je spojené s nevyléčitelnou psychickou poruchou. Stav muže se podle znaleckého posudku nezmění. Podle odborníků nemůže porozumět svému trestnímu řízení.
Žadatelem o milost se paradoxně stal státní zástupce, který v případu vlastně zastupuje druhou stranu. Právě on chtěl po ministerstvu spravedlnosti, aby případ posoudilo.
Žádost splňovala podmínku stanovenou prezidentem, že odsouzený trpí nevyléčitelnou nemocí přímo ohrožující jeho život. Jenže Zeman usoudil a v neděli sdělil, že milost neudělí. Podle hradního kancléře dá milost jen někomu, komu zbývá pár měsíců života. „U tohoto pána to nebylo naplněno. Není pohyblivý, ale smrt mu nehrozí, prohlásil Vratislav Mynář. Krom toho se prý „ukázalo, že tento člověk nejenže netrpí nevyléčitelnou nemocí, ale že jak proti němu, tak proti jeho rodinným příslušníkům, je souhrnně vedeno asi dvacet exekucí," řekl prezident v nedělních Otázkách Václava Moravce.
Co dotyčný muž provedl, není známo.
Nemusel, mohl, no jak myslí...
Pokud jde o věc samu, milost je akt, který je samozřejmě na prezidentově vůli. Dá, nedá, jeho věc. Na milost není nárok. Pro někoho, kdo se nemůže hýbat a nic moc chápat, nějaký trest nepřipadá stejně v úvahu.
Dal jsem si s tím jedenou skutečně práci, abych neměl jen názor. Přečetl si zdůvodnění všech milostí udělených Václavem Havlem během jednoho časového období. Chtěl jsem vědět, jestli je Havel rozdává jako na běžícím pásu. Jenže sporné mi přišly asi tak dvě ze stovky, četl jsem každou. Pořád to bylo to samé, živitelé rodin v těžké situaci, nedbalostní trestné činy (všichni můžeme někoho nedbalostí zabít už dnes večer…), lidé vážně nemocní. Takže Havel v tomto ohledu moc neplýtval, ostatně v naší postkřesťanské civilizaci pořád čekáme, že milost jde pro nešťastníky, byť nezodpovědné, tresty pak jsou pro lumpy.
Pokud jde o první pokus o milost, nějak se tenhle výsledek nezdá. Můžeme debatovat o tom, jestli je to správné, ale přece jen má milost nějaký monarchický charakter a v Česku to přes skoro sto let různých republik pořád bereme vážně. Čekáme velkorysost. Ne ke zločincům, co zničili plánovitě lidem život a jsou na útěku, ale pro někoho, kdo se nehýbe, by se snad nějaká milosrdnost hodila. Takhle to jen vypadá, že se pan prezident chce dobře jevit před tváří lidu.
Tak co, nic se neděje, je to jeho výsostné právo. To respektujeme. A my si zase můžeme myslet, co chceme a říkat to. A tak se všichni přidržíme svých práv.
