JAN JANDOUREK: Máme vrahy tak trochu mučit a pak popravit?
Nevyplatilo by se nakonec zase zavést trest smrti? Problém je v tom, že stát našeho typu nemá na takové rozhodnutí právo.
V Polsku hrozí, že na svobodu pustí pedofilního vraha, protože zákony neumožňují ho dál držet ve vězení. Ještě se možná nějaká finta najde, ale protože se po pádu režimu změnilo zákonodárství, místo čtyřnásobného trestu smrti dostal pětadvacet let a půjde možná ven.
Další zpráva, americký zločinec trpěl čtvrt hodiny, protože na něm vyzkoušeli novou popravčí látku a zdá se, že to nedopadlo dobře, protože byla popravčí málo. Vrah se už venku nicméně neobjeví. Jeho oběť trpěla víc.
Proslulý československý „spartakiádní vrah“ z 80. let už je na svobodě. Kvůli věku dostal za tři prokázané vraždy a další násilné činy tehdy jen deset let. A nakonec zpráva z pondělí, Krajský soud v Ústí nad Labem poslal na dvanáct let do vězení Romana Horna za to, že zavraždil svoji přítelkyni.
Dívku nejprve rdousil, potom ji v domnění, že je mrtvá, pohodil v potoce. Tam dívka teprve zemřela. Rozsudek ještě není pravomocný. Proč dvanáct let, proč ne oko za oko, život za život?
Vrazi se nám vysmívají
Je to debata, kterou lze vést donekonečna. Když člověk vidí masového vraha Breivika, jak se všem vysmívá do očí a hrozí mu leda dožití v luxusu fešáckého kriminálu, napadne ho emočně, že by se podobní jedinci měli eliminovat jaksi tradičním způsobem. Tedy popravou a případně předtím trochu pomučit, aby si nemysleli, že budou až do samého konce v dobré náladě. Přiznejme se, že krom bytostných humanistů to občas při pohledy na ty lumpy, co vraždí stařenky a malé děti napadne skoro každého. Třeba se pak poprava technicky úplně nepovede, ale je jen věc postupu, zařídit se to dá. Trest smrti u nás ale není, protože v Unii ho nemáme. Hranice mezi státy, které ho aplikují, přitom nevede mezi demokratickými a nedemokratickými, popravuje se jak v USA, tak v ponurých islamistických režimech. V SSSR taky v roce 1947 zrušili trest smrti, což neznamenalo, že nešlo lidi likvidovat jinak. Po třech letech se ale začalo popravovat znova i tam.
Slušný stát nepopravuje
Ohledně pro a proti padlo hodně argumentů, málokdy však zaznívá ten, který kdysi před sedmi lety napsal filozof Jan Sokol, když se debatovalo o popravě Saddáma Husajna.
„Slušný stát popravovat nesmí, protože k tomu není oprávněn. Při odmítání trestu smrti tedy nejde ani o sentimentální ochranu pachatele, ani o cynismus vůči obětem zločinu, ale o povahu státu. Omezuje sám sebe? Ví, že svoji moc nesmí používat neomezeně, ale jen v rámci svěřených pravomocí? Anebo rozhoduje o životě a smrti?
Trest smrti je tedy jako lakmusový papírek, citlivý test na povahu státu; proto se v Evropě používat prakticky nesmí. (…) Jak je to s těmi státy, které popravují i dnes, a přece to nejsou totalitní diktatury?“ Státy, které popravují, lze podle Sokola rozdělit do dvou kategorií: „Do jedné patří ty, které žádná omezení neuznávají a popravují ve veřejném zájmu, když to potřebují.
Sem patří třeba současná Čína a většina diktatur, i když se tím dnes už nechlubí. Druhou kategorii tvoří státy a společnosti tak či onak náboženské, které svoji autoritu neodvozují od občanů a za to nejcennější nepovažují život, nýbrž duši. Pro ty totiž smrt není definitivní konec člověka, a poprava tedy není „absolutní trest“ jako v současném právu.
Znamená odeslání duše k vyšší instanci, k soudu Božímu, který teprve rozhodne s konečnou platností. Do této druhé kategorie patří všechny historické společnosti a asi i ty státy třeba v USA, kde je nesmrtelná duše i dnes common sense. Naopak státy laické, které s posmrtnou nadějí počítat nemohou, nemohou argumentovat ani obnovením Božího řádu, a musí tedy trest chápat jako výchovu a nápravu. Ale koho vychováme a napravíme tím, že ho oběsíme? Museli bychom popravovat ve „veřejném zájmu“, v zájmu těch ostatních, a tedy připustit logiku hlasování o tom, kdo z nás půjde přes palubu.“ Trocha filozofie ohledně trestu smrti snad nikoho ani v Reflexu nezabije.
