MAREK STONIŠ: Čtěme Zábranu, tam to všechno je
Začetl jsem se do deníků spisovatele a překladatele Jana Zábrany, které začínají krátce po Únoru 1948. Zábrana v nich popisuje hnusnou poúnorovou dobu a je až mrazivě aktuální.
Kdo nevěří, ať si pustí dnešní parlamentní řeči komunistů (ze všech tří vládních stran i komunistické strany), a jejich politické nehoráznosti, které pronášejí jen proto, aby se jeden estébák dostal do ministerského křesla.
Jan Zábrana, 28. srpna 1948:
„Národ dostali do rukou bezohlední hráči. Místní diktátoři rozleptávají život; ne, nedá se v tom žít. Bolí jen, že kořistníků a prospěchářských plavců na všech vodách je mnoho. Je ubohé, že lidé potřebují tak málo. Dostává-li je co do opozice, je to hospodářská stránka. Zásobování je mizerné a v ohledu textilií kritické. To vidí lidé jako chybu režimu a nikoliv to, že je to režim, který zabil Jana Masaryka, politicky zabil Beneše, terorizuje, zbavuje obživy demokratické a myslící občany státu. Člověk je člověku vlkem. Cizí bolest nebolí.“
Toto napsal Jan Zábrana ve svých sedmnácti (!) letech. Viděl jasněji, než většina dnešních dospělých, které nechává lhostejným, jak se na půdě parlamentu a na Hradě relativizuje komunismus a šlape po posledních pětadvacet letech svobody.
