ANDREA HOLOPOVÁ: Populista Okamura láká voliče protiromskou agitkou
Když Tomio Okamura oznámil světu, že navštívil ve vězení Vlastimila Pechance, odsouzeného pravomocně za vraždu Roma, sledoval jediný cíl: Zalíbit se voličům, kteří nemají rádi Romy. Je to další krok, který ukazuje, jak primitivně populistický Okamura je.
Protiromské nálady v české veřejnosti přitom nebezpečně sílí. Okamura svými některými výroky sebral před říjnovými volbami příznivce Dělnické straně. Navrhuje o kousíček kultivovaněji, že by si Romové měli vytvořit vlastní stát, nebo že by České republika měla uhradit jejich vystěhování. To zní jistě libě těm lidem, kteří tuto menšinu nemají rádi. Tihle všichni by však měli vědět, že Tomiovo „řešení“ je holý nesmysl.
Lze vytvořit nový stát pro Romy? Kde? Žádné „volné“ území není. A i kdyby bylo, chtěli by se tam všichni Romové dobrovolně odstěhovat? Žijí na českém a moravském území stovky let, je tedy pošetilé myslet si, že by najednou chtěli někam odejít. Pokud se už stěhují, tak směr Kanada či Velká Británie, kde je většinou čeká lepší život.
Lidem vadí, když vidí, že Romové dostávají peníze bez práce. Řešením tohoto problému je ale změna systému sociálních dávek a současně maximální otevření trhu práce, ne vystěhování.
Jenže problém vyplácení dávek není „romský“ problém, ale obecná záležitost. Lidé nejsou hloupí a dokážou se systému vždy přizpůsobit. Nebudou pracovat, pokud jim dávky dají víc peněz, než kolik by si vydělali. Stát by neměl například vyplácet „příspěvky na bydlení“, ze kterých beztak profitují hlavně majitelé ubytoven a domů.
Stát by měl lidem dovolit pracovat na základě jednoduchých dohod, bez velkého papírování a s výplatou peněz na ruku. Problém je i minimální mzda. Dnes je práce za 50 korun na hodinu zakázaná. Je však mnoho lidí, a hodně právě Romů, kteří by takovou brigádu rádi přijali, lepší něco než nic.
Romové mají navíc odlišnou kulturu, jazyk, mentalitu, návyky. Nesnažme se jim proto vnutit způsob života, o kterém si my myslíme, že je správný.
A nenaleťme u toho populistům, jako je Tomio Okamura, kteří nabízejí zdánlivě jednoduchá a líbivá řešení. Taková ale v tomto případě neexistují a nefungují.
