Soudruh Biľak si celý život myslel to samé. To byla jeho dobrá vlastnost
Je Vasil Biľak v pekle? Soudě podle komentářů pod jeho nekrology, by jedno peklo nestačilo a pro zadostiučinění by bylo potřeba mít ještě víc Biľaků, aby odčinili všechny hrůzy normalizace.
Biľak to má skutečně těžké, protože na mnoha jiných papaláších minulého režimu se dalo najít něco dobrého. Gustáv Husák byl spolutvůrcem zločinného režimu, ale ví se o něm, že byl inteligentní, ve vězení, kam ho soudruzi zavřeli, se statečně vzepřel, což mu zřejmě zachránilo život, byl zřejmě slovenský vlastenec. O Štrougalovi se ví, že by zřejmě některé věci dělal jinak. No ale nedělal, nicméně tuhle zemi zas nezadlužil tolik, jak, by ji zadlužili jiní soudruzi. Ludvík Svoboda byl zrádce a kolaborant, ale na druhou stranu za války bojoval, což mnozí jiní nečinili. A tak dále. Jen o Biľakovi se nedá říct nic dobrého, což člověka skoro mrzí, protože si pak připadá nekřesťansky. Ale vlastně ano, jednu dobrou vlastnost měl. Celý život si myslel to samé a dělal to samé. Kdekdo převlékal kabáty, ale on ne. Pravda, problém byl v tom, že to byl mizerný kabát a stálo by za to vyměnit a nikdo by mu to nevyčítal, kromě jemu podobných soudruhů. Jak známo, jen blázen nemění své názory. Jako člověk, který si od dětství - pokud jde o politiku - myslí pořád to samé, mám pro to jisté pochopení. Proč se mám měnit já? Ať se mění oni. V životě to dost dobře funguje. Působí to až zázračně. Když jim neuhnete, tak vás buď zabijí, nebo to prohrají, ale vyhrát to nemohou. Nakonec to stejně vyhrajete vy.
Biľak svůj politický život prohrál. Režim, za kterým stál a který budoval za účasti cizí imperiální mocnosti, nakonec zkrachoval. Ekonomicky a morálně. Komunisté jsou tu pořád, ale působí dost legračně. Je známo, že potomky dinosaurů jsou slepice, tak takhle nějak dopadla někdejší vševládná strana. Měli bychom být poučeni a neříkat Bohu, co si má myslet a dělat. Tak jen nezávazně můžeme odhadovat, že někteří lidé se dožívají vysokého věku, aby mohli vykonat nějaké dílo, aby mohli činit pokání, nebo aby přihlíželi zkáze svého nesmyslného života a to by bylo jejich očistcem. Podobné úvahy jsou ale jen taková hříčka, která nemá praktický význam.
Důležité je to, nakolik nás deformovalo bilakovské normalizační myšlení. To je totiž něco, co existuje nezávisle na komunismu. Spočívá v tom, že se klaníme vůdcům a jsme loajální tam, kde máme říci svůj názor. Každý totalitní režim by se zadrhnul, kdyby lidé dodržovali aspoň minimální pravidla, jak o nich kdysi psal Solženicyn. Nečtu noviny, kde se lže. Když je v kině lživý film, hned odejdu. Aktivně nespolupracuji. Už tohle by stačilo, aby se režim položil. Ne hned, ale dříve, než se obvykle děje.
Vasile Biľaku, zkusil jste zničit život můj a mé generace, několika generací. Nepovedlo se vám to. Před majestátem smrti, kde si musíme všichni dávat pozor na slova. Vám přeji, abyste odpočíval v pokoji. Je to za námi. Smrt a boje o svobodu jsou ale vždycky před námi. Jen by mě zajímalo, jak se ke smrti významného soudruha postaví jeho bývalí soudruzi, kteří své vůdce po listopadu komplet vyloučili ze strany. Vylučování jim vždycky dost šlo. My křesťané to máme dobré, přejeme Vasilovi očistec a pak nebe, s ohledem na vlastní hříchy.
