VOJTĚCH VARYŠ: Proč se nepřestanu dívat na filmy Woodyho Allena
V souvislosti s obviněním Woodyho Allena ze sexuálního zneužívání nevlastní dcery se kromě nejfantastičtějších spekulací a drsných odsudků samozvaných soudců z lidu objevila řada sofistikovaných debat mezi intelektuály a znalci Allenova díla, zda se, pokud se obvinění potvrdí, dokážou na jeho filmy vůbec dívat.
To mě naprosto fascinuje. Za prvé, lidé, kteří při každé příležitosti ohrnují nos nad bulvárem, skandály a zprávami o celebritách, se okamžitě, týká-li se to někoho, koho znají, začnou pídit po podrobnostech a vyžívat se v nejnechutnějších detailech. Princip je přitom stále týž.
Za druhé, mnozí, jindy schopní kritického myšlení a pochybování na správném místě, podlehnou touze po krvi a po vzoru lidových soudů internetových debat přeskakují fáze vyšetřování a soudů, o presumpci neviny nemluvě, a na základě jednoho dojemného dopisu už už vrhají svého někdejšího oblíbence do jámy pekelné.
A konečně, pro některé je spojení jejich oblíbeného tvůrce s možným zločinem daleko silnější než pouto s jeho dílem. Což je kuriózní. Většina těch, co říkají, že mají rádi Woodyho Allena, Woodyho Allena co takového vůbec neznají, ba ho patrně ani nikdy neviděli naživo. Znají jen jeho filmy. Ty ovšem přestanou sledovat, protože se něco nepěkného dozvěděli o jejich autorovi.
Skutečnost, že někdo může být zároveň velký umělec, a přitom také zvrhlík nebo dokonce zločinec, je nejen možná, ale dokonce častá. Neznamená to, že nemá být za své zločiny a poklesky trestán. Ale také to neznamená, že při hodnocení uměleckých děl má jakoukoli roli hrát trestní zákon.
Nejsem skalním fanouškem Woodyho Allena, ale viděl jsem skoro všechny jeho filmy a k některým se rád vracím. Budu tak činit i nadále, bez ohledu na to, jak celý případ dopadne. A věřím, že Allen natočí ještě něco dalšího. Třeba o špatném svědomí a nepotrestaném zločinu – to mu vždycky šlo pěkně.
