BOHUMIL PEČINKA: Hoďte už na Ištvana síť
Může být krok správným směrem současně krokem špatným směrem? Tento paradox dokázali naplnit olomoučtí a pražští státní zástupci. Na jedné straně včera podrobili výslechu lobbistu Iva Rittiga, podezřelého z tunelování pražského Dopravního podniku. Na straně druhé začali tlouct do bubínků a oznamovat, že to nějak souvisí s případem expremiéra Nečase. Vrací nás to opět na počátek celé kauzy, která vedla ke skandálnímu pádu Nečasovy vlády.
Vrchní státní zástupce Ivo Ištvan jednou vstoupí do politické historie jako první představitel orgánů činných v trestním řízení, z jehož aktivního přičinění padla vláda. Když v červnu 2013 s plukovníkem Šlachtou oznamovali razii na Úřadu vlády ČR, spojenou s oznámením o zabavených stovkách kilogramů zlata v bankách a obrovskou korupcí, zdálo se, že mají v ruce strašná obvinění, jež pohnou českým světem. Na jejich tehdejší prohlášení se dnes dá použít příměr o myši, která řvala. Také jejich někdejší podporovatel Miloš Zeman si nedávno posteskl, že Ištvan mu slíbil bombastické odhalení, a nic nepřišlo. Z celé slavné akce zbylo jen trestní stíhání za údajnou korupci spojenou s výměnou poslaneckých mandátů za místa v dozorčích radách a údajné sledování manželky expremiéra ze strany vojenské rozvědky. Dost málo na pád kabinetu vzešlého ze svobodných voleb.
Najít cokoli
Dnes už víme, že spolupracovnice bývalého premiéra Nečase, Jana Nagyová, byla v Ištvanově hledáčku několik let. Jeden z vyšetřovatelů se dokonce dlouho předtím nechal ohlásit na Úřadu vlády ČR a Nagyová mu musela odpovídat na otázky, jež souvisely spíš s politickým provozem úřadu a procesem vytváření zákonů než s trestnými činy. Přesně v duchu filozofie státního zástupce Iva Ištvana – hledám něco a nevím co, ale až to najdu, tak si to někdo šeredně odskáče. A ono to nakonec přišlo.
Hlavní trestní oznámení souviselo s událostmi z podzimu 2012, kdy z pověření premiéra paní Nagyová (dnes Nečasová) politicky dojednávala výměnný obchod s trojicí poslanců ODS (Tluchoř, Fuksa, Šnajdr) ve stylu když nechcete hlasovat pro zvýšení daní, položte poslanecký mandát a výměnou za to dostanete místa ve správních a dozorčích radách podniků se státní účastí. To bylo zřejmě to stéblo, jehož se chytil ctižádostivý státní žalobce, mající neodbytnou ambici ukázat, že on sám je hlavou protikorupční vlny, která v té době zachvátila Českou republiku.
Z dnešního pohledu celý příběh působí dojmem, že se Ištvan, jejž znovu instaloval do funkce šéfa vrchního státního zastupitelství Jiří Pospíšil, chtěl politické reprezentaci revanšovat za své minulé odvolání a způsobená příkoří. Proto si vybral nejslabší článek Petra Nečase – šéfku jeho sekretariátu, která s premiérem měla poměr. Výsledkem byly stovky stran přepisů odposlechů tokání této milenecko- politické dvojice. Nakonec se Ištvan dočkal na přelomu let 2012/2013. Výsledkem byla šílená konstrukce, že dosazování do vedení polostátních podniků může být korupcí svého druhu.
Soudce-ubytovatel
Zvrácenost ve vyšetřování pokračovala ve chvíli, kdy státní zástupci vytvořili něco jako organizovanou skupinu vnitřně spolu prakticky nesouvisejících případů. Tento balíček pak přesměrovali v rozporu s pražskou místní příslušností do Ostravy, kde potřebné razítko o vazebním stíhání získali od soudce, jemuž se podle jeho sklonu k vydávání vazebních stíhání říká „ubytovatel.“
Z dnešního pohledu je opět víceméně jasné, že šlo o perfidní sázku na vazební „vyměknutí“, která měla jejich důkazní nouzi vylepšit novými fakty, což se nestalo. Veřejnosti bylo zatčení velkolepě prezentováno s odůvodněním, že policisté mají co dělat s „protistátní spikleneckou skupinou“, kdybychom to měli nějak označit terminologií padesátých let, na niž volně navazovalo Ištvanovo protikorupční běsnění.
Už během pár týdnů se ukázalo, že celá „protistátní skupina“ je pouze Ištvanova fabulace. Naopak máme co dělat s oddělenými případy, jež byly hozeny do jednoho pytle pro větší napínavost celého případu a právě kvůli možnosti procesně „přilepit“ Nečase s Nagyovou na Rittiga a odtransportovat je na severní Moravu, kde je vždycky všechno tak nějak drsnější. A hlavně – kde má olomoucké vrchní státní zastupitelství všechno tak nějak vztahově pod kontrolou.
Slabé Nečasovo místo
Když bylo začátkem měsíce oznámeno, že bude trestně stíhán také expremiér Nečas, a to na základě měkké právní konstrukce o kupčení s poslaneckými trafikami, vyvolalo to silnou kritiku odborné i mediální veřejnosti. Otázkou je, zda tato akce vyvolala přímou reakci, nebo šlo o dlouhodoběji připravované vystoupení.
Faktem je, že o dva dny později přichází tentokrát pražské vrchní státní zastupitelství s prohlášením, že zatklo Iva Rittiga. Tedy podivného lobbistu s veksláckou minulostí, který se svými firmami léta tuneloval pražský Dopravní podnik.
Konečně, chtělo by se v souvislosti s Rittigem dodat, kdyby celá akce nebyla doplněna sdělením, že i ona nějak souvisí s kauzou bývalého premiéra. A jak? V kuloárech se už dlouho hovoří o tom, že Rittig dával ze svých obchodů v pražské Pařížské třídě právě Janě Nagyové různé pozornosti. Jestli je to skutečně jediná spojnice, jež dává do souvislosti kriminální delikty na Dopravním podniku s expremiérem Nečasem, pak je na místě zvolání: Hoďte už konečně někdo na Ištvana síť a začněte vyšetřovat darebáky, kteří se skutečně něčeho podstatného dopustili.
