VOJTĚCH VARYŠ: Les divokých sviní aneb neuvěřitelná arogance ústeckých politiků
V Ústí nad Labem, jak jinak než v Činoherním studiu, se kdysi hrálo představení Les divokých sviní. Pojednávalo o místním zabíjení Němců po válce, jemuž se později začalo eufemisticky říkat „odsun“, a nelehkém životě v Sudetech vůbec. V nejlepších tradicích města se nyní zachovali radní města z řad sociální demokracie, když své slavné divadlo, Činoherní studio, poslali do likvidace. Ne proto, aby ušetřili nebo místo něj postavili bowlingovou hernu: něco mnohem horšího. Aby si založili svoje divadlo. Tohle je totiž moc provokovalo.
Činoherní studio, významné divadlo se čtyřicetiletou tradicí, končí. Rozhodli o tom konšelé Ústí nad Labem. Vyvrcholila tak několik týdnů trvající krize, již odstartovala podzimní výměna správní rady, která měla dohlédnout prý na hospodaření, ve skutečnosti na repertoár. Od konce ledna divadlo nehraje, od města nedostalo žádné peníze. Po několika týdnech vyjednávání a protestů, jejichž součástí byla i petice na podporu divadla, kterou podepsalo přes 20 tisíc lidí, z toho osm tisíc přímo z Ústí nad Labem (město má necelých sto tisíc obyvatel, jde tedy o významné množství), město rozhodlo divadlo zrušit a založit nové. Rozuměj takové, jež nebude zlobit.
V noci z pondělí na úterý se odehrálo divoké jednání zastupitelstva města, kam byl omezen vstup veřejnosti a kde radní v čele s Arnem Fišerou a Pavlem Dlouhým, potažmo předsedou správní rady divadla Janem Eichlerem, uráželi ředitele Činoherního studia Vladimíra Čepka a uměleckého šéfa Filipa Nuckollse a jejich rodiny, mudrovali o divadle a kritizovali repertoár divadla, kde ani jeden z nich nikdy nebyl. Až to jeden z herců, Jiří Maryško, nevydržel a dal Eichlerovi facku. Ten ho samozřejmě nechal odvést na policii.
Návrh, který rada předložila a jenž byl vzápětí schválen, asi nečekal nikdo: O. p. s. Činoherní studio, která divadlo provozovala a již město samo založilo, půjde do likvidace. A místo toho zřizuje město novou příspěvkovou organizaci, do níž nalije připravených osm miliónů, a založí si nové divadlo. Se svými lidmi, kteří nebudou odmlouvat, nebudou provokovat a nebudou nikoho děsit.
Jsme tak na prahu nové doby: Kvůli tomu, že herci byli občansky aktivní, kvůli tomu, že si ředitel nenechal všechno líbit, kvůli tomu, že divadlo dostávalo ocenění a jezdilo po celé republice, kvůli tomu, že radní (protože do divadla nechodí) někde zaslechli, že se tam hraje odvážný repertoár, který by mohl jejich měšťansky zatučnělá srdce vyděsit, se celé divadlo zruší. Upřímně řečeno, kdyby šlo o prostý výron buranství a v divadle se třeba otevřelo kasino, bylo by to k vzteku, ale pokud na jeho místo chtějí městští politici postavit úplně nové divadlo, je to něco zcela neuvěřitelného.
Zapamatujme si jejich jména: primátor Vít Mandík, radní Arno Fišera, Pavel Dlouhý a Jan Eichler.
