JIŘÍ X. DOLEŽAL: Proč policie nechytá dealery před školami?
Jako aktivní uživatel marihuany mám tuplovanou morální povinnost udat každého, kdo dává drogy dětem. Udělal jsem to. Z protidrogovky jsem však dostal tristní odpověď, že dealery před školami nechytají, neboť jsou vzácní...
Čtenář mi zaslal přiloženou fotografii s následujícím textem: „Jako otce dvou dětí mě značně znepokojilo to, co jsem viděl pár metrů u vchodu do základní školy. Tohoto dealera velmi aromatického skunku v BMW jsem vyfotil před základní školou na Jiřího z Poděbrad 27. 2. okolo 17. h. Co s tím? Tomu řidiči bylo asi 20 let, rozhodně to nebyli rodiče. Vůně skunku se linula z toho auta na dálku. Řidič se dost rozčiloval, že jsem ho fotil, pronásledoval mne autem a slovně napadal. K předání hulení tam došlo, ale je fakt, že jsem neviděl předání peněz.“
Jako uživatel marihuany jsem opravdu přecitlivělý na to, když někdo dává drogy dětem. Když už není takové jedince dovoleno na místě zastřelit, je potřeba je neprodleně udat. Přeposlal jsem tedy informaci a fotku (ne totožnost našeho čtenáře!) šéfovi protidrogovky plukovníkovi Jakubu Frydrychovi s třemi nesmělými dotazy:
1. Kolik podobně dětem drogy prodávajících dealerů bylo od listopadu 2013, odkdy probíhá akce Growshop, zadrženo Policií ČR?
2. Kolik by bylo možné podobných dealerů zadržet, kdyby se proti nim nasadili všichni policisté nasazení v akci Growshop?
3. Nebylo by rozumnější, kdyby se protidrogová policie věnovala zatýkání dealerů prodávajících drogy dětem než zabavování květináčů?
Pan plukovník je mimořádně korektní, odpověď přišla obratem:
„Fotografii i popis situace jsem zaslal jako podnět dle místní a věcné příslušnosti kolegům z OŘ Praha III. Na otázku čtenáře, ,co s tím?‘, bych si dovolil doporučit z místa zavolat 158 či 156, pokud je ,značně znepokojen‘ a má vůli pro věc něco udělat, jeví se mi to jako efektivnější než morální apely komunikované na webu.
Dealery před školami policie opravdu příliš často neodhaluje. Je to tím, že převážná většina distribuce mezi dětmi má vrstevnický charakter a probíhá buď přímo ve školním prostředí, či naopak v prostředí noční zábavy, každopádně téměř vždy tak, že se odběratel s dodavatelem zná. U marihuany to platí dle našich zkušeností téměř stoprocentně. Neznámý muž (či žena) před školou je přijatelné vysvětlení nejmenšího odporu, kde platí pravidlo, že ,zlý‘ dealer je ten, který prodává drogy dětem, jež by jinak samozřejmě drogy nikdy neužívaly. Vůle aktivně řešit výskyt drog ve školním prostředí je stále ještě většinově vnímána jako snižování bonity školy v boji o žáka a přiznat si svou odpovědnost za to, co dělá mé dítě ve svém volném čase a s kým, také není většinový rodičovský postoj.
Policie ČR v loňském roce zadržela pro podezření z drogových trestných činů 3722 osob, 89 % z nich pro výrobu, distribuci, dovoz a vývoz. Jedenáct procent mělo u sebe větší množství drog. Bylo odhaleno 261 laboratoří na výrobu pervitinu a zajištěno 70 kg této drogy. Bylo odhaleno 276 pěstíren konopí, ve kterých bylo celkem zajištěno 73 639 rostlin konopí v různých fázích růstu. V rámci distribuce bylo zajištěno 735 kg marihuany. Technologický sortiment tzv. growshopů je zajišťován asi v 60 % odhalených pěstíren konopí a policie nedělá nic jiného, než má, tedy v souladu se zákonem činí opatření k snižování nabídky nelegálních drog. Jsem také čtenář a ptám se: Co se děje na straně snižování poptávky? Tedy kromě toho, že žijeme v mediální realitě, jež má spíše tendenci ji roztáčet?“
Dovoluji si s panem plukovníkem vášnivě nesouhlasit, protože okolo vrstevnického prodeje mezi dětmi je to poněkud jiné, než píše. Je pravda, že většina dětských uživatelů získá první drogu od nějakého vyspělejšího kamaráda ve škole nebo na sídlišti. Mezi dětmi opravdu hulení šíří dětští dealeři. Nejčilejší ze třídy. Tito dětští dealeři však nezískávají tu trávu od dětských velkodealerů či dětských pěstitelů, ale od dospělých velkodealerů. Většina z nich skutečně neprodává tak debilně jako ti na fotografii, a proto je opravdu nelehké je chytit. A policie to skutečně dělá minimálně. Na cestě drogy ke školákům však zcela nesporně někde v pozadí stojí dospělý, který prodává dětskému dealerovi třeba „za tisíc“ — to jsou čtyři gramy. Školák z toho udělá čtyři půlgramové pytlíky, ty prodá po 250 a je na svém. Honorář — dva gramy, co mu „zdarma“ zbyly, což je asi šest až osm jointů. Podle mých informací jsou zdrojem drog pro dětské dealery velmi často nigerijští gentlemani z okolí Václavského náměstí (jež také policie nechává dost okatě na pokoji).
Chytit dospělého dealera, za nímž školák dojede někam do klubu, je samozřejmě obtížné. Ale policie tu není jen od toho, aby zabavovala květináče. Dospělí, kteří prodávají byť jen marihuanu dětskému dealerovi, jsou zločinci prvního řádu — a na ty by se měla soustředit pozornost represívních orgánů, ne na growshopy.
Ale abych nezůstal panu plukovníkovi odpověď na jeho závěrem položenou otázku, jak je na tom u nás prevence. Zaplaťbůh, na tu bídu celkem dobře. Letos se dokonce podařilo, že díky prevenci poprvé v historii u mladých poklesl zájem o marihuanu, což je vzhledem k celosvětově rostoucí popularitě této drogy a její legalizaci v řadě zemí úplný zázrak. Jsou nastaveny procesy i systém, na školách existují drogoví preventisté a snad neexistuje dítě, jež by nebylo na škole řádně „drogově proškoleno“. Je samozřejmé, že systém je podfinancovaný a vůbec nezbývají peníze například na terapii vytipovaných zvlášť ohrožených dětí a partiček, na návštěvy dětí v léčebnách, aby viděly na vlastní oči lidi léčící se ze závislosti, a na další podpůrné aktivity. Je ovšem krize a na podobné jemnůstky nelze finance získat. Každopádně lze říct, že prevence užívání nealkoholových drog je zajištěna lépe než prevence alkoholismu a tabakismu.
Obrovským vítězstvím preventivistů pak je, že je prevence v rukou lékařů, adiktologů, psychiatrů a sociálních pedagogů, a ne v rukou policie. Je důležité, že nikdo nezkouší testovat děti na přítomnost drog či že se na školách nedělají šťáry s policejními psy. To je totiž pro drogy ta nejlepší reklama a podobná „prevence“ vlastně říká dětem, že pokud chtějí zažít nějaké opravdové dobrodrůžo, tak musí fetovat. A to je špatně. Cílem prevence nesmí být vytvoření policejního postoje „drogy neberu, protože jsou zakázané“. Takový postoj totiž mizí, jak je policista z dohledu. Cílem prevence musí být vštěpovat dětem, že drogy nemají brát, protože jim v dětství a pubertě braní všech drog, včetně tabáku, marihuany a alkoholu, nesmírně škodí.
