VILIAM BUCHERT: Západ jen přihlížel, Putin se může po Krymu poohlédnout po dalším soustu
Jak Vám chutnalo, Vladimire Vladimiroviči? Přidáte si ještě někde jinde? I tak by se daly vyhodnotit pro prezidenta Putina výsledky nedělního referenda na ukrajinském Krymu, ve kterém prý voliči velkou většinou rozhodli o připojení k Rusku. Bohužel vývoj ukázal, že Západ je proti podobnému imperiálnímu postupu bezzubý a bezmocný.
Situace se přitom opakuje, mění se jen kulisy. Jeden protagonista ale zůstává po desetiletí stejný – ruský voják a jeho neoblomný šéf v Moskvě. Viděli jsme tak Maďarsko 1956, Československo 1968, Afghánistán 1979 a pak Podněstří, Čečensko, Abcházii, Jižní Osetii a naposledy Krym. Kdo další?
EU nemá žádné páky, USA nechce
Evropská unie přitom přistupovala ke krizím na Ukrajině dlouhá léta nepochopitelně. Nejdříve podporovala a spoluorganizovala v roce 2004 takzvanou oranžovou revoluci, která přivedla k moci lidi, kteří byli údajně prozápadní. Možná prozápadní, ale neschopnost vládnout, neochota dělat reformy a ochota rozkrádat zemi, byla podobná, jako u jejich předchůdců. Ještě v listopadu loňského roku pak byl Brusel připraven podepsat asociační dohodu s ukrajinským prezidentem Viktorem Janukovyčem, aby ho po krvavých nepokojích za několik měsíců, prohlásil v podstatě za zločince.
Ministři zahraničí EU (včetně našeho Lubomíra Zaorálka) se pak týdny snažili dohodnout na nějakém společném postupu, ale to se nepodařilo dodnes, přestože se to veřejně prezentuje jinak. Mezi evropskými státy najdeme ty, které hájí tvrdší postup proti Rusku, i ty, které mají k Putinovi blíže. Výsledkem bude vždy diplomatický kočkopes. Uděláme bu, bu, bu a Moskva si z toho nedělá nic.
Vladimir Putin totiž ví jednu věc velmi přesně: EU i USA samozřejmě mohou sáhnout po některých i tvrdších sankcích, ale nepůjdou kvůli Krymu do otevřené a dlouhodobé konfrontace. Za to jim ani nová ukrajinská vláda vzniklá na Majdanu, ani proruský nelegální kabinet na Krymu, nestojí. Jsou nad ně nadřazeny obchodní, bezpečnostní a strategické zájmy. Evropu zajímá především vzájemný byznys, investice, ruské peníze na Západě a dodávky ropy a plynu, Spojené státy pak režim, se kterým se budou moci domluvit ohledně Íránu či Severní Koreje.
Nejdříve vakuum, pak restart
Jak v podobných případech bývá obvyklé, uslyšíme na adresu Ruska v příštích dnech, týdnech a možná i měsících, silná verbální vyjádření ze strany Evropské unie i Ameriky. Ale pak nastane diplomatické vakuum, které bude způsobeno hledáním kompromisního řešení pro Ukrajinu i Krym. Jakmile začne jít Západu a Rusku o reálné peníze, budou se muset nějak domluvit. Bez ohledu na to, zda chtějí Rusové na Krymu k Moskvě a místní Tataři kamkoli. Protože řešení této krize bude stát desítky miliard dolarů, začne se k problému přistupovat jinak.
Krym pak zůstane viset ve vzduchoprázdnu a bude vysávat ruskou státní pokladnu víc, než si Putin dnes dokáže připustit. Ukrajina se bude dál zmítat v politických a ekonomických problémech. Obchod Západu s Ruskem na čas utrpí, ale pak se vrátí k normálu.
Co ale normální pořád není, jsou choutky Ruska být opět někdejším Sovětským svazem. To se už dotýká i České republiky. Všimli si toho už i v Bruselu a ve Washingtonu? Protože my sami, nezmůžeme vůbec, ale vůbec nic.
