JAN JANDOUREK: Extremista pozval naše poslance na krymské referendum. A bylo to tam prima
Tři poslanci odstartovali na Krym, aby se podívali, jak tam probíhá referendum o připojení poloostrovava k Rusku. Byli to Milan Šarapatka (Úsvit), Stanislav Berkovec (ANO) a starosta Vysokého Mýta Miloslav Soušek (ČSSD).
Pozorovatelská mise na Krym byla placena ze soukromých darů, něco přišlo i z Ruska. Organizoval ji belgický extremistický politik Luc Michel a jeho Euroasijská organizace pro demokracii a volby. Krymský parlament zaplatil hotel a jídlo si návštěvníci platili sami. Kdo se směl účastnit? Právu to řekl Michel docela jasně: „Jedna věc je ale jasná: pro pozorování referenda bylo nutné nesouhlasit s oficiální pozicí Evropské unie a NATO. Je to logické. Pokud souhlasíte s tím, že je referendum nezákonné, nepojedete tam.“
To je jasné. Jen není zřejmé, proč tam tedy jezdit, když je názor vlastně hotový předem. Celkem se tam takto ujistit o tom, co si myslí, jelo 135 pozorovatelů, kteří prý navštívili 60 procent volebních místností.
Pan Michel, který naše politiky svezl za poznáním, je pozoruhodný člověk. Nikdy nedělal nic jiného než politiku, což ještě samo o sobě nemusí být nic závadného. Měl ale vždycky pozoruhodné kamarády. Už v mládí působil v ultrapravicové organizaci Front de la Jeunesse. Stýkal se s ambasádami zajímavých zemí. V 90. letech byl v kontaktu velvyslanectvím Husajnova Iráku a také udržoval dobré vztahy s režimem Muammara Kaddáfího v Libyi. Po roce 2000 spolupracoval s postsovětskými státy, především s Moldavskem.
Vsjo chorošo
Pana starostu Souška citoval místní server Krymskij vektor: „My vidim, što ljudi chodjat spokojno, jim nravitsa i vsjo chorošo.“ Tak to je důležité vědět, že se to lidem líbí a „vsjo chorošo“.
Server dále píše o „pozorovatelích": "Один из них, из Чехии, увидев маленьких детей на избирательных участках, сказал "Я думал, что моя миссия здесь будет опасной, а у вас всё мирно и спокойно. У нас ситуацию в Крыму преподносят иначе." (Přeloženo: „Jeden z nich, z České republiky, viděl malé děti ve volebních místnostech a řekl: „Myslel jsem, že můj úkol tady je nebezpečný, ale vy tady máte klid a pohodu. U nás je situace na Krymu představována jinak.“)
Vlastně je to všechno idylka. Radostné úsměvy dětí, cizinci, kteří zjišťují, že všechno je jinak, prostě žánr, který jsme znali z Rudého práva. Je otázka, proč se politici z demokratické země podílejí na takové šaškárně. Problém přece není v tom, jestli referendum probíhalo pokojně, ale že na Krym neměla vpadnout ruská vojska a že vysoce postavení ruští politici nemají vyhlašovat, že Rusko bude své menšiny hájit v jakékoli zemi. Tedy že si může vpadnou kdy chce a kam chce.
Smysl celého cestovatelského podniku našich poslanců nám tak uniká. Ještě by se dalo pochopit, že si chtěli udělat výlet, ale zas takové terno takováhle turistika není, zvlášť když si ještě musíte sami zaplatit jídlo. To pak ještě člověka napadnou různá neopodstatněná podezření, že ze sebe přece lidé nemohou nechat pitomce jen tak bez odměny. Ale jsou jen taková ošklivá slovíčka. Svět politiky přece vyniká nezištnými činy, jak známo.
