BOHUMIL DOLEŽAL: Některé dílčí problémy poslední omluvy Andreje Babiše
Šéfredaktor Erik Tabery minulou středu na webu Respektu naléhavě poradil ministrovi financí a předsedovi hnutí ANO Andreji Babišovi, aby se omluvil za to, co řekl na adresu redaktorů serveru Echo24. „Omluva dokazuje velkého ducha těch, kteří ji umějí vyslovit.“ Pan Babiš jej neprodleně uposlechl a učinil tak nejprve telefonicky (přesný obsah není znám) a posléze i veřejně ve své Mladé frontě Dnes. Jak se to začátečníkům stává, dopustil se při tom jakýchsi chyb, na něž snad je možné upozornit, protože by to mohlo panu Babišovi další cestu k velkému duchu usnadnit – nepochybuji totiž, že při své nátuře bude mít ještě řadu příležitostí, jak se zdokonalit.
O co vlastně šlo: ministryně spravedlnosti Válková pronesla v rozhovoru pro Echo24 jakýsi neuvážený výrok o protektorátu Čechy a Morava, čehož opozice využila, aby lovila body u voličů na úkor hnutí ANO. To opozice dělává, někdy i dost nechutně. Pan Babiš se ovšem na tiskové konferenci vlády pustil nikoli do opozice, ale do redaktorů serveru Echo24, a vytkl jim, že jsou skupina takzvaných novinářů, že vytunelovali Lidové noviny, kde byli dříve zaměstnáni, a že fandí ODS. A uzavřel: „Doufám, že váš bílý kůň, ten Klenor, protože se povídá ledacos, kdo to financuje, má dostatečně velké majetkové přiznání, aby prokázal potom ty vaše náklady.“
Protože o celkové povaze telefonické omluvy panu Taberymu se dá jen spekulovat, soustředím se na to, jak zněla omluva v MfD.
Pan Babiš tam píše: „Vzhledem k tomu, jakou pozici zastávám, mohl by si někdo můj výrok interpretovat tak, že jako ministr financí hodlám prověřovat financování zpravodajského serveru, což jsem samozřejmě nikdy neměl a nemám v úmyslu. Jen mám, ostatně jako mnoho dalších lidí, pochybnosti o tom, kdo zmíněný projekt (Echo24) ve skutečnosti financuje.“
Dále: „Stále mám problém se ztotožnit s rolí politika a člena vlády. Před volbami jsem byl svobodný člověk a říkal jsem, co jsem si myslel. Teď už to údajně nemohu dělat, protože politik má prý říkat něco jiného, než si myslí.“
A konečně: „Omlouvám se všem, kterých se má pondělní slova dotkla.“
Pan Babiš se veřejnosti svěřuje se svým problémem: dosud si nezvykl na to, že už není svobodným člověkem, který říká, co si myslí, nýbrž politikem, jenž prý údajně má říkat něco jiného, než co si myslí. Tu je třeba upozornit, že ani svobodný člověk nemá říkat, co si myslí (tj. že někdo vytuneloval nějaké noviny nebo že financuje své nynější aktivity z podezřelých zdrojů), pokud to nemůže zároveň prokázat. To vůbec neznamená, že by musel říkat pravý opak (např. že dotyčný ani náhodou nevytuneloval noviny a že je skálopevně přesvědčen, že jejich aktivity jsou od a až do z v pořádku), nýbrž jen, že o tom, co není schopen doložit, by si neměl na veřejnosti pouštět pusu na špacír. Je zjevné, že protiklad svobodných lidí, kteří říkají, co jim slina na jazyk přinese, a politiků, kteří říkají něco jiného, než co si myslí, je poněkud falešně postavený. A když omlouvám to, že jsem si pustil pusu na špacír, svou bytostnou svobodomyslností, není to ono.
A za druhé: pan Babiš veřejně obvinil redaktory Echa24, a to z toho, že jsou takzvaní novináři, že vytunelovali Lidové noviny, že fandí ODS a že není jasné, z čeho náklady serveru hradí. Přitom to první je urážka, to třetí není žádné provinění, to druhé a čtvrté jsou něco, co nestačí říci na tiskovce, nýbrž je třeba to prokázat. Pan Babiš se omluvil „všem, kterých se jeho slova dotkla“. Když něco někomu provedu, jsou v zásadě dvě krajní možnosti: je možné omluvit se přímo tomu, komu jsem něco provedl, nebo omluvit se celé zeměkouli. To druhé zjevně není vůbec žádná omluva. Pan Babiš zvolil jakýsi historický kompromis mezi oběma možnostmi. I tady by to chtělo ještě trošku zapracovat.
Více textů autora najdete v jeho politickém zápisníku Události na adrese bohumildolezal.cz.
