DUŠAN ŠRÁMEK: Pořád je co vysvětlovat: Kostlivec ProMoPro dorazil na Úřad vlády
Kdyby se jednalo o soukromou firmu, mohla by jít Strakova akademie, tedy sídlo kabinetu, rovnou do dražby. Pro Úřad vlády České republiky, který hospodaří se zhruba 750 miliony korun ročně, je totiž dodatečný výměr finančního úřadu ve výši 551 miliónů korun, týkající se takzvané kauzy ProMoPro, likvidační.
Jenže Úřad vlády je instituce státní, a tak se to celé vyřeší obyčejným mimořádným rozpočtovým opatřením, při němž si erár nakonec pouze přendá peníze z jedné kapsy do druhé. Nicméně výměr o dvacet šest miliónů převýšil hodnotu sporné zakázky a stal se druhým největším v historii země, kterým byl postižen státní orgán. Není od věci si proto připomenout, o co vlastně v celé kauze šlo.
Začátkem roku 2011 oznamuje Ministerstvo financí, že jeho Finančně analytický odbor zabývající se podezřelými bankovními operacemi, zjistil, že na účtech v sousedním Rakousku mohly přistát peníze ze zajišťování předsednictví Evropské unie. V hledáčku cifršpionů se ocitla konkrétně firma ProMoPro, která zajišťovala audiovizuální služby v pražském Kongresovém paláci.
Podivnosti od začátku do konce
Případ od počátku provázaly nejrůznější podivné okolnosti. ProMoPro získala zakázku bez výběrového řízení, přičemž Topolánkova vláda tehdy argumentovala bezpečnostními prověrkami firmy, protože ta zajišťovala v Praze již summit NATO.
Od počátku zde byly i další limity. Bývalý „Pakul“, kde se většina akcí našeho předsednictví odehrávala, je totiž jediným kongresovým zařízením v hlavním městě, kde lze podobné monstrakce konat. Jenomže již v roce 2006 zde ProMoPro vyhrálo výběrové řízení na zajišťování a provozování audiovizuálního vybavení. Zmíněné firmě tak vznikla v KCP faktická, ale i formální exkluzivita, což dopředu limitovalo výběr nejenom místa, ale i dodavatele.
Výhodou proti jiným alternativám bylo, že ProMoPro byla jako jediná firma schopné komplexního servis. Rubem byly přemrštěné ceny a prakticky nemožnost najmout si na některé, především menší akce, levnější konkurenci. Za sály, které měla pronajata firma ProMoPro, se totiž neplatil nájem. Ten se platil pouze za ostatní prostory. Jenže tam byly nájmy tak vysoké, že se cena plně vyrovnala prostorám, jež měla pronajata ProMoPro. Na výsledné ceně (původní odhad činil 80 milionů) se podepsalo rovněž to, že při podpisu smlouvy nemohl nikdo tušit, kolik akcí se nakonec uskuteční.
Více akcí
Až mnohem později se dojednávaly ty největší, a tím pádem i nejnákladnější akce – summity s Barackem Obamou, o plynovodu Nabucco, o zaměstnanosti v EU a summit Východního partnerství. Původně plánovaných 170 akcí se tak rozrostlo na celkem 318. Jestliže dnes ČSSD ukazuje prstem na Topolánkovu vládu, neškodí připomenout, že zajištění konferenční a tlumočnické techniky při summitu NATO, který se konal v KCP o sedm let dříve, a který měla ProMoPro rovněž v režii, stálo za pouhé tři dny sto třicet miliónů.
Za zakázku je dnes Vrchním státním zastupitelstvím v Praze obžalováno dvanáct lidí. Bude zajímavé sledovat, jak se soud postaví především k otázce exkluzivity, když zakázku posvětil antimonopolní úřad a závěrečnou zprávu schválila Fischerova vláda.
Otázkou je rovněž výpočet výše škody, i to, zda se stát alespoň částečně zahojí na pachatelích. I když policie zjistila, že řada faktur byla vystavena na fiktivní plnění, deklarovaná částka 338 milionů z půlmiliardové zakázky se zdá přece jenom vysoká. Nezbývá než doufat, že rakouské úřady se nezachovají jako švýcarské v případě MUS, a že zajištěných 135 milionů si nenechají pro sebe.
