Dálnice potřebujeme. Ale svobodu občanů taky
Nedostavěná dálnice D11 do Hradce Králové je podle prezidenta Miloše Zemana ostudou ministrů dopravy. Rychlejší výstavbu dálnic by podle něj měl přinést zákon o liniových stavbách, který by státu umožnil snadněji získávat pozemky, a to i pro silnice druhé a třetí třídy. Zeman to řekl na pondělním setkání se zastupiteli hradeckého kraje.
Dálnice D11 končí tři kilometry před Hradcem Králové, protože státu se za zhruba 20 let nepodařilo získat všechny potřebné pozemky. Vlekoucí se dostavbu D11 do Hradce Králové a její budování dál na Jaroměř a k polským hranicím označují zástupci kraje a samospráv za největší problém regionu.
Zeman připomněl, že za posledních pět let se v křesle ministra dopravy vystřídalo devět lidí. „Než se ten člověk pořádně zapracoval, tak už byl z kanceláře venku,“ řekl Zeman. Doplnil, že nynější ministr dopravy Antonín Prachař (ANO) přislíbil, že se osobně zasadí o ukončení sporů o pozemky. V úseku do Hradce státu chybí malý pozemek spoluvlastněný Jaroslavou Štrosovou a Ludmilou Havránkovou. Má stát mít možnost snadno vyvlastňovat? A kdy?
To je v zemi, kde stát za komunistů byl schopen v zájmu všeholidu zabavit kdejakou trafiku, dost citlivá otázka. Majitelka pozemku Ludmila Havránková bývala označována v mediích jako „statkářka“. V jiné zemi by to bylo neutrální označení, tady to zní pořád jako „kulak“ a vykořisťovatel. Zápletka byla skutečně zapletená. Ona chtěla skutečné pozemky a oni jí nabízeli peníze.
Stát se choval agresivně a ona se vzpříčila. Takzvaně objektivní pravda je, že dokončení té dálnice je ve veřejném zájmu. Je to jiný případ, než dostavba Temelína, kde těžko říci, k čemu by to bylo. Nemá ale smysl nedodělat dálnici z Prahy do krajského města. Jde o lidské životy. Kdo, jako třeba autor tohoto textu, jezdí na Hradec často, po té dálnici touží. O silnici smrti z Hradce na Jaroměř ani nemluvě. Dálnice do Jaroměře je ovšem zatím asi v takovém stadiu jako let na Mars. Kromě práv všeholidu jsou tu ale i práva jednotlivého občana.
Dnes jde o dálnici, kde je zájem o její dostavění pochopitelný. Jinou věcí je, jak se při tom instituce chovají. Občan není čičmunda, s kterým se zamete, když chci něco odněkud někam natáhnout. Takhle by to totiž mohlo jít donekonečna. Dnes silnice, zítra lanovka a pozítří vám seberou dům, aby postavili rozhlednu v údolí. Jak se přiblíží stát a usmívá se, držte si peněženku, schovejte ženu a děti a vypusťte psa.
Miloš Zeman je vůbec taková vyvlastňovací nátura. Jako premiér v roce 2001 při sporu o jiné pozemky pravil: „Přál bych si méně Regecových a více Philipsů.“ Markéta Regecová byla kadeřnice, která nechtěla prodat kvůli stavbě fabriky pozemky pod cenou.Tehdejší činovníci uvažovali, jak s ní zatočit. Nakonec se ukázalo, že Philips má více rozumu a ochoty k dohodě, než lidový premiér.
Dálnice má přednost před mizernou silnicí. Občan a jeho práva před dálnicí. A demokracie je záležitost slušného vyjedenávání, abychom měli občana i dálnici.
