JAN JANDOUREK: Václav Klaus hájí nebohého Putina
Václav Klaus dospěl ohledně svých názorů za hranice přijatelnosti. Ať si samozřejmě říká, co chce. Aspoň vidíme, kdo je. Klaus se účastnil 9. dubna v Kongresovém centru Vysoké školy finanční a správní debaty. A z jeho úst padaly perly. Pokud si perla takové srovnání zaslouží.
Bývalý spoluhráč z basketbalu Pavel Babka Klausovi vyčetl euroskepticismus a řekl, že krize na Ukrajině a obavy z Ruska jsou dalším důvodem, proč být v Unii, neboť se změnila geopolitická situace a hrozí, že Putin zasáhne i u nás.
Klaus na to odpověděl: „Já s tím, Pavle, co říkáš, totálně, absolutně nesouhlasím. Nekonečně, absolutně, zásadně. Změna geopolitické situace? Ano, změna geopolitické situace nastala. V tvých očích tu změnu geopolitické situace provedlo Rusko a Putin. To je zásadně dětinskej nesmyslnej názor. Tu změnu situace vyvolal evropský Západ a Spojené státy, které chtěly nesmyslným způsobem konfrontaci s Ruskem a které použily Ukrajinu jako nebohý, nešťastný, smutný nástroj, jak toho docílit. Rozeštvání Ukrajiny, rozehrání této ukrajinské karty v žádném případě nezpůsobil Putin. To způsobili naši soudruzi v západní Evropě a ve Spojených státech,“ řekl Klaus.
„Varovali jsme před tím od začátku. Bylo to naprosté neštěstí. Rozeštvat Ukrajinu a organizovat ty Majdany, to byla cestička, jak Ukrajinu rozbít a vyvolat tam ty tendence, které tam teď probíhají. Je to neštěstí. Ukrajina je oběť tohoto procesu… Není důvod, abychom nějak velebili Rusko či Putina, ale já si myslím, že v tomhle konkrétně je Rusko a Putin nevinně. Já jsem stoprocentně přesvědčen, že je Putin nešťastný z toho, do čeho byl zavlečen. V šachové terminologii to, co se tam odehrálo, byl z jeho strany vynucený tah. On by byl šťastný, kdyby po veleúspěchu olympiády v Soči měl klid a mír, a on byl navlečen do této situace, která je neštěstím pro Rusko, neštěstím pro Putina a samozřejmě hlavní obětí je Ukrajina a lidé, kteří žijí na Ukrajině. Západní Evropa a Amerika hrají s Ukrajinou své hrátky a někteří neprozíraví lidé v naší zemi to prostě nechtějí pochopit. Musím to říci takto tvrdě a velmi nemilosrdně,“ tvrdí Klaus.
Oddanost Putinovi
Poslanec ANO Jiří Zlatuška samozřejmě využil toho, že dnes se dá snadno dohledat, co kdy kdo řekl a do bývalého prezidenta se razantně pustil: „Ještě je dobré zdůraznit, že to byl Václav Klaus, kdo plédoval pro členství Ukrajiny v NATO i EU. Ve svém projevu 17. 6. 2005 řekl prezidentu Jusčenkovi jasně: ‚Chci Vás ujistit, že Česká republika podporuje myšlenku perspektivního členství Ukrajiny v NATO i v Evropské unii. Pokládáme to za logické završení pozitivních změn, které ve Vaší zemi probíhají, za garanci pevného zakotvení Ukrajiny v dnešním světě.‘ Když to, co Klaus říkal osobně roku 2005 Juščenkovi, srovnáme s tím, jak při obhajobě ruského zabírání části Ukrajiny v roce 2014 oddaně líže řiť Putinovi, vychází z toho Václav Klaus jako bezpáteřní ubožák.“
Jak vidno, jazyk v politice poněkud přitvrdil, nicméně věcně má poslanec Zlatuška pravdu. Václav Klaus je vůči Rusku a Putinovi odjakživa, jak to tak říci, velmi loajální. Aby ne, když mu Putin dal kdysi za cosi Puškinovu medaili. Proč, těžko říci, Klaus celkem ničím nepřipomíná básníka, ani souboje s pistolemi by se nejspíš neúčastnil a pokud jde o vztah k carům, Klaus by si ho jistě nekomplikoval, jak ho tak známe. Teď si můžeme užít různé konspirační teorie. Kromě té Klausovy o vině zlé Ameriky a zlé Unie a hodném bezbranném Putinovi se dá vytáhnout ta o Klausovi jako agentu Ruska. Je nepravděpodobné, že bychom se během této generace dozvěděli, jestli má spolupráce Klause a Ruska nějaký hlubší význam, než že jde jen o pouhé podivínství zhrzeného politika, kterému se některé věci rozpadly pod rukama. Na tom ale tolik nezáleží. Prostě se jako ruský agent chová.
Kolik sebezáporu ohledně myšlení vyžaduje víra v pohádku o hodném Putinovi, který byl „zavlečen“ do ukrajinských událostí? Chudák bývalý činitel KGB a ruský prezident, který se tak snadno nechá „zavléct“. Že si nenechal od Klause říci předem, jaké zlo na něj Evropa a Američané chystají. Tak snad příště…