JAN JANDOUREK: Zeman by rád, aby se Gross zřekl majetku a šel za Kristem

Z výšin Hradu zaznělo: „Pokud Stanislav Gross přijal Krista, tak by si měl vzpomenout na Kristův výrok jednomu mládenci, a Stanislav Gross je stále ještě mládenec, kdy mu říká: 'Rozdej svůj majetek chudým a následuj mě'. Jinými slovy, přijetí Krista by mělo u Stanislava Grosse znamenat, že by rozdal svůj majetek. Ale silně pochybuji, že to udělá,“ řekl Zeman radiu Frekvence 1, která celý rozhovor odvysílá v neděli v 17 hodin.

Grossova tehdejší poněkud neočekávaná slova vzbudila celkem oprávněnou pozornost. Gross řekl v televizi: „Po odchodu z politiky jsem zažil několik úžasných věcí, v osobním životě jsem měl možnost si hodně narovnat vztahy doma a v duchovním životě jsem taky prošel nějakým vývojem, přijal jsem Krista. Žiju takovým daleko vnitřně svobodnějším životem.“

Jestlipak to myslí vážně

Obrácení ke Kristu není skutečně politický pojem. Vzhledem ke slovníku, který Gross použil, můžeme čekat, že se přiklonil k nějaké křesťanské denominaci, která obraty jako „přijmout Krista“ používá. Katolíci to nejspíš nebudou, leda takzvaní charismatičtí, kteří jsou v něčem blízcí protestantskému hnutí podobného ražení.

Tento exkurs děláme jen proto, že zvolená slova naznačují, že to Gross myslí vážně. Media samozřejmě spekulují, nakolik to nějak souvisí s jeho údajnou nemocí, po čemž nám ale nic není. Obrátit se mohou dospělí lidé i jindy, než když mají na kahánku, třeba v okamžicích nějaké duševní krize. Nic nám po tom není, všímáme si toho jen proto, že Gross sám se o tom veřejně vyjádřil a učinil z toho veřejné téma.

Udělal to, protože z nějakého důvodu chtěl.

Reakce byly pochopitelné. Lidé soudí, že pokud si třeba dopomohl k penězům způsobem, který nebyl fér, měl by se peněz zase zbavit. Nikdo si zároveň nedělá iluze, že by něco takového expremiér udělal.

Podrazáci

Gross sotva ony desítky milionů, nebo kolik to dnes je, rozdal bezdomovcům. Zeman je také ten poslední, kdy by měl lidem dávat duchovní rady. Možná by mohl začít zpytovat svůj vlastní život. Teď tvrdí, že bylo chybou, když uvedl Grosse do vysoké politiky. „Pro Grosse nemám slova omluvy, protože ten představuje klientelismus par excellence,“ řekl v knižním rozhovoru s Petrem Žantovským. Co je nám po tom. Zeman dokáže o svých chybách mluvit obratně tak, že z toho vychází jako ten dobrý a ti ostatní jako bídáci. Gross a spol. Zemana v prezidentské volbě podrazili, to je fakt. Na lidské rovině si to bude Zeman pamatovat navždy. Na té politické na to zapomene, tedy bude dělat, že už o tom neví, pokud se mu to bude hodit.

Zeman ať se taky omluví

Gross u moci ale není Zemanův problém, občanům se líbil, mohou si za to sami. Zeman by si v demokracii neměl přičítat takovou moc, není přece panovník, který určuje svého nástupce. Omlouvat by se měl za to, že protřelého ale jinak nijak výjimečného mladíka udělal ministrem. Omlouvat by se měl za to, jakými lidmi se obklopil a za nechutnosti, kterými zamořil českou politiku, především za hrané soupeření s Klausem, které ze všeho nejvíc připomíná hrátky Putina s Medveděvem.

V jednom má ale Zeman přece jen pravdu. Pokud chce dodat svým slovům Gross nějakou vážnost, řekl je konec konců dobrovolně, měl by to doložit i nějakým činem, který bude trochu bolet. Ať dá na chudé a nemocné aspoň desátek z toho, co podivným způsobem vykšeftoval. Nebo založit nějakou nadaci a vložit do ní slušnou sumu. I to by bylo dost. Několika lidem by to mohlo změnit život k lepšímu a Grossovi by zůstal aspoň malý pomník.