MARTIN BURSÍK: Vím, že plošné sankce proti Rusům zní tvrdě, ale kdo má jiné řešení?

Od odchodu sovětských vojsk vyrostla generace lidí, kteří totalitu nezažili, blíží se k vrcholu sil a dávají základ generaci další. Žijete-li celý život ve svobodě a demokracii, dokážete si jen stěží představit hloubku zla, které za komunismu ovládlo střední a východní Evropu. Stejně jako lidé na západě si nedokázali představit, jak se žije v komunismu, ani my jsme si nedokázali představit, jak velmi život ve lži pokřiví charaktery. S tím se srovnáváme dodnes.

Pátá kolona Ruska

Stále je mezi námi mnoho těch, pro které pojmy jako pravda či zásadovost nic neznamenají. V komunistické normalizaci se cítili jako ryby ve vodě a teď si, spolu s Vladimírem Putinem, stýskají po dobách minulých. Těžko se to chápe, ale imperiální Rusko má v naší zemi řadu příznivců a podporovatelů, nejen mezi členy a voliči KSČM. Trpělivě ruskému vlivu vytvářejí cestu v nových podmínkách demokratického státu, jejich úkolem je zpochybňovat zločiny minulosti a dnes například okupaci Ukrajiny i rizika z toho plynoucí. Jsou to nakoupení i dobrovolní agenti Ruska, pohrobci časů zašlé slávy socialismu. Ale nejsou to jen oni, kdo dnešní rizika bagatelizují. Na jejich stranu se nevědomky přidávají lidé, kteří - v důsledku absence zažité zkušenosti s totalitou - riziko současného Ruska prostě podceňují. Nevidí či nechtějí vidět, že Putin obnovuje impérium a nebere přitom ohledy na demokratická pravidla, která ctíme v civilizovaném světě.

Těžko rozlišit, kdo je de facto pátou kolonou Ruska a kdo je prostě „jen“ naivní. Vzpomínáte si, jak negativní reakci vyvolal návrh vlády Spojených států umístit radar jako součást protiraketové obrany v Brdech? Považoval jsem za principiálně správné, aby Česká republika převzala podíl odpovědnosti za obranu demokracie, a současně jsem podvědomě cítil potřebu prohloubit transatlantickou spolupráci. Obhajoba projektu mne stála hodně sil, radikální část zelených mně opakovaně navrhovala na vyloučení ze strany, zažil jsem doslova šikanu velké části zfanatizované a radikalizované „protiradarové“ veřejnosti. Dodnes nevím, kdo zaplatil iniciativě NE základnám billboardy, které přímo útočily na tehdejší vedení zelených. Příjemné to nebylo, čelil jsem opakované diskreditaci všeho druhu. Neházím však odpůrce do jednoho pytle a většině z nich nemám jejich chování za zlé. S odstupem se mi zdá, že mnoho z nich bylo vedeno dobrým úmyslem prosadit celkové odzbrojení a světový mír a neuvědomili si, že ve skutečnosti podporují úplně jiný plán, kterým je agresivní politika putinovského Ruska. Věřím, že teď už snad každý jen trochu soudný chápe, že tolik povyku okolo radaru bylo právě proto, že se Rusko nedokázalo smířit se ztrátou svého vlivu na Východě a rozpadem Varšavského paktu.

Ohrožení je skutečně vážné

Nyní jsme svědky částečné okupace Ukrajiny a hrozby další vojenské akce v zemi, která sousedí s EU a chtěla se stát její součástí. Od listopadu 1989 jsme nikdy nebyli v tak vážném ohrožení jako nyní. Vojenská agrese obnažila nahotu a naivitu všech, kteří se domnívali, že Rusko je na cestě k demokracii a že politika dobré vůle tomuto vývoji prospěje. Zdá se dokonce, že je to přesně naopak. Putin situaci vyhodnotil jako projev slabosti Západu i nás samotných a trpělivě připravoval ukrajinský plán, speciální jednotky, armádu, propagandu v médiích, zmanipulovaná referenda a další kroky, které ještě přijdou.

My, kteří nemáme pochybnosti o tom, že Rusko je hrozbou (Dobrovský, Štětina, Kocáb, či já), jsme bezprostředně po okupaci Krymu sepsali otevřený dopis premiéru Bohuslavu Sobotkovi, který dle nás reagoval nedostatečně. Vyzvali jsme ho, aby v Evropské radě prosazoval  - dáno zkušeností dříve okupované země - uplatnění politických a ekonomických sankcí. Navrhli jsme, aby vláda zajistila okamžité zastavení vydávání víz občanům Ruské federace, aby zmrazila ruská konta za účelem prověření legálnosti vkladů či aby zastavila vstup ruského byznysu a kapitálu. Požadovali jsme přijetí razantních sankcí jako odpovědi na to, že Rusko nectí naše ani mezinárodní pravidla. Trvám nadále na tom, že jde o smysluplný návrh. Po měsíci se ukazuje, jak neefektivní bylo a je dávkování minimalistických sankcí malému počtu osob a firem. Putin se směje a pokračuje ve své ofenzívě. Západní rozvážnost vnímá jako bezradnost. 

A tady je podstata mého vzkazu, ke které mne dovedl jeden ze zástupců generace nedotčené ruskou invazí a totalitou, který srovnal ve svém komentáři návrh na zastavení vydávání víz občanům Ruské federace s odsunem sudetských Němců v roce 1945. Prý jsem hnědý jako Okamura a Rusák je prý z mého pohledu cigoš lepších lidí. Nic proti mladickému radikalismu, také na urážky už jsem zvyklý, ale pojďme k obsahu.

Co je a co není žvást

Osobně považuji poválečné vyhnání Němců za smutný okamžik naší historie a rozhodně nejsem jeho zastánce. Podobně je, věřím, zřejmé, že nejen, že nemluvím o „cigoších“, ale také jsem velkým odpůrcem diskriminace a vylučování Romů ze společnosti, pamětníci si možná vzpomenou, že jsem odstoupil z kandidátky Svobodných demokratů poté, co jeden kandidát zakázal vstup Romům do svého hotelu v Břeclavi. Snaha dostat mě do tábora nacionalistů, fašistů a jiné hloupé havěti se mě dotýká a odpovídám, že je to jen efektní pubertální žvást.

Možná to není úplně zřejmé, ale v otevřeném dopise jsme nenavrhli vyhánění Rusů žijících, studujících či pracujících v České republice. Stejně tak náš návrh na zmrazení kont za účelem kontroly původu peněz nemířil na drobné vklady ruských studentů. Evropa by měla dát ochranu a pomoc těm Rusům, kteří nesouhlasí s ruskou vojenskou agresí vůči Ukrajině. Naše výzva byla bezprostřední, nastavila vysokou laťku zásadních sankcí, jejich detailní provedení je věcí odpovědných politiků, kteří k tomu mají pravomoci – vlády České republiky a reprezentace Evropské unie.

Sankce jsou řešením

Rozumím všem, kteří se bojí eskalace konfliktu, násilí i nespravedlnosti, které s sebou tvrdé sankce přinesou. Ale také se ptám, jaké jiné řešení kdo nabízí? Jak se má Evropa bránit vojenské agresi? Má se více otevřít, zrušit víza pro všechny občany Ruské federace za odměnu za další okupaci, jak navrhuje jiný totalitou nedotčený expert?

Jak vzkázat drtivé většině Rusů, kteří Putina podporují a radují se z toho, že už zase diktuje světu a připomíná Sovětský svaz v době své slávy, že vojenská okupace suverénního území není hrdinský čin, ale agrese, pro civilizovanou Evropu nepřijatelná. Jak jinak vzkázat obyčejným Rusům, že nemohou koláč zároveň jíst a zároveň mít? Nemohou porušovat základní pravidla civilizované demokracie a současně si užívat její konzumní nabídky.

Dokud sami Rusové nepochopí základní demokratické principy, nemohou sami přejít v demokracii.

Autor je bývalý vicepremiér a ministr životního prostředí, předseda Liberálně ekologické strany